Proč si dospívající ubližují?

Šetření Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého ukazuje, že sebepoškozování není okrajovým problémem ani pouhým voláním o pozornost, jak se dříve často tvrdilo. Většinou jde o zoufalou strategii, jak zvládnout nesnesitelný vnitřní tlak.

„Fyzická bolest přehluší tu psychickou. Mozek při pocítění bolesti začne vytvářet endorfiny, což vede k dočasnému uvolnění napětí,“ vysvětluje Tereza Trčková, školní psycholožka a vedoucí školního poradenského pracoviště. Podle ní může jít i o způsob, jak vůbec něco cítit a navázat kontakt se sebou samým v momentech vnitřní prázdnoty.

Hlavní spouštěče:

• Potřeba úlevy: Snaha rychle snížit úzkost, nejistotu nebo depresi.

• Tlak sociálních sítí: Neustálé srovnávání s nereálnými ideály krásy a úspěchu.

• Neschopnost zpracovat emoce: Současná rychlá doba nenahrává trpělivosti a klidu.

Vliv digitálního světa a „nuda“, která bolí

Právě sociální sítě hrají v nárůstu případů významnou roli, a to zejména u dívek. Virtuální svět nastavuje zrcadlo, ve kterém realita málokdy obstojí.

„Současné děti se už neumí nudit. Když odloží telefon, dostaví se propad nálady a neschopnost být sami se sebou,“ popisuje Tereza Trčková. Frustrace z toho, že realita nevypadá jako na dokonalém videu, vede k nízkému sebevědomí a pocitům selhání.

Jak poznat, že se něco děje?

Děti své rány často maskují velmi důmyslně. „V domácím prostředí jsou opatrnější, své jizvy schovávají lépe než ve škole,“ upozorňuje psycholožka.

Varovné signály, které byste neměli přehlížet:

• Dlouhé rukávy i v horkém počasí.

• Časté obvazy nebo zafačované předloktí.

• Neustále se nehojící rány, škrábance nebo popáleniny.

• Izolace a výrazné změny nálad.

Cesta ven: Místo jizev zdravé strategie

Při řešení problému je klíčový bezpečný prostor a přijetí bez odsuzování. Jak uvádí ředitel střední odborné školy Miloslav Janeček, důležité je nabídnout žákům funkční strategie, jak zvládat stres. Patří mezi ně:

• Dechová cvičení a relaxační techniky.

• Techniky mindfulness (všímavosti).

• Sdílení emocí s důvěryhodnou osobou.

• Kreativní činnosti nebo pohyb.

První pomoc pro rodiče: Jak reagovat?

Pokud máte podezření, že si vaše dítě ubližuje, nepanikařte. Vaše reakce je v tuto chvíli zásadní.

• Dopřejte si čas: Než se dítěte zeptáte, zkuste vstřebat šok, abyste nereagovali křikem nebo výčitkami.

• Informujte se: Zjistěte si o tématu maximum informací. Skvělým pomocníkem je například aplikace Nepanikař nebo Linka bezpečí.

• Mluvte s respektem: Oceňte, pokud se vám dítě svěří. Nesuďte, naslouchejte.

• Vyhledejte odborníka: Školní psycholog bývá často první a nejdostupnější volbou. Může pomoci stabilizovat situaci a zprostředkovat kontakt na terapeuta či psychiatra.

„Pojďme společně učit děti, že emoce se dají zvládnout i bez bolesti,“ uzavírá Miloslav Janeček. Cesta k uzdravení není rychlá, ale s odbornou pomocí a podporou blízkých je možná.

Zpracovala redakce eMaminy (zdroj: Pearmedia, TZ/ Střední odborná škola Jarov)