Co jsou centra duševního zdraví?

Centra duševního zdraví (CDZ) jsou multidisciplinární týmy odborníků, které poskytují podporu lidem s vážnějším duševním onemocněním a zároveň také jejich blízkým. Nejde jen o jednorázovou pomoc nebo lékařskou diagnózu. Jde o dlouhodobou spolupráci v běžném prostředí, kde lidé žijí – tedy doma, v komunitě, nikoliv za zdmi institucí.

Podporu poskytují psychiatři, psychologové, zdravotní sestry, sociální pracovníci i tzv. peer konzultanti – lidé, kteří mají osobní zkušenost s duševní nemocí.

„Naším úkolem není jen poradit, ale být s člověkem v jeho konkrétní situaci. Věříme, že důvěra, respekt a partnerský vztah jsou základem. A že změna je možná, i když přichází po malých krůčcích,“ říká Petr Pavlíček, ředitel organizace Péče o duševní zdraví, která provozuje pět center duševního zdraví ve východních Čechách.

Příběhy, které dávají naději

Slečna A.

Slečna A. byla sedmnáctiletá dívka, která se po lockdownu stáhla do sebe. Přerušila školu, přestala mluvit, nevycházela ven a většinu času trávila zavřená ve svém „bunkru“ (jak sama nazývala svůj pokojíček). První impuls ke změně přišel od její maminky, která požádala o pomoc tým centra duševního zdraví.

Do podpory se zapojili psycholog, psychiatr i sociální pracovnice. Zpočátku se s A. nedařilo navázat kontakt, jen mlčela a byla uzavřená ve svém světě. Ale tým vytrval. Respektovali její tempo, hledali cesty, jak ji oslovit. Postupně A. začala odpovídat jednoslovně, později prostřednictvím kreslení. Vzhledem k závažnému duševnímu onemocnění pomohla sociální pracovnice vyřídit invalidní důchod. A co je nejdůležitější A. začala více spolupracovat, získala i důvěru v lékaře, a dokonce začala chodit ven, zpočátku jen s maminkou, později i sama. Dnes už je mnohem dál a spolu s týmem pracuje na tom, aby nežila život, který je ovládají projevy duševního onemocnění.

Pan M

Panu M. vstoupilo duševní onemocnění do života, když studoval střední školu. Po hospitalizaci jeho maminka kontaktovala centrum duševního zdraví. Tým nejprve pomáhal M. s dodržováním léčby, vysvětloval jemu i rodičům, co se děje a co jednotlivé projevy nemoci znamenají.

Po společné dohodě přišel důležitý krok: M. se přestěhoval do tréninkového bytu. Zpočátku ho pracovníci navštěvovali každý den. Pomáhali mu vést domácnost, vařit, řešit úřední záležitosti. Postupně se jejich podpora snižovala a M. přebíral víc a víc odpovědnosti. Nakonec si podal žádost o městský byt a uspěl. Začal chodit na skupinové aktivity, chtěl být aktivní. Pracovníci ho doprovodili na první setkání s trenérem v posilovně. Dnes dochází do chráněného zaměstnání. A to je velká věc, i když určitě ne poslední.

„Každý příběh je jiný. Někdy je úspěchem to, že člověk po letech vyjde z bytu. Někdy to, že se naučí uvařit si oběd. To podstatné je, že podporu nastavujeme podle toho, co dává smysl konkrétnímu člověku. Nepracujeme podle mustrů, ale podle potřeb,“ doplňuje ředitel Pavlíček.

Nikdo v tom nemusí být sám

Duševní onemocnění není slabost ani selhání. Neobjevuje se jen „někde jinde“. Může se týkat vašich dětí, partnera, rodičů – nebo i vás samotných. A v těchto situacích si zasloužíte podporu.

„Když se duševní nemoc objeví v rodině, většinou s ní přijdou i obavy, pocit viny, nebo bezradnost. V centrech duševního zdraví jsme tu i pro blízké. Nabízíme prostor k rozhovoru, pochopení a úlevu od pocitu, že všechno musíte zvládnout sami,“ říká Petr Pavlíček.

Kde si můžete říci o pomoc?

Podpora je dostupná bez doporučení. Stačí kontaktovat tým ve vašem okrese – na webu www.pdz.cz najdete přehled center i všechny potřebné kontakty. Služba je bezplatná a určená lidem od 16 let.

„Věříme, že každý má právo na důstojnou pomoc. Na takovou, která vychází z jeho jedinečnosti a která ho podporuje žít co nejvíce podle jeho představ,“ shrnuje Petr Pavlíček.

Je to odvaha

Možná právě teď váháte, jestli už je ten pravý čas. Možná si říkáte, že ještě chvíli vydržíte. Ale říct si o pomoc není slabost. Je to první krok. A někdy právě ten nejdůležitější. A pokud máte chvilku, podívejte se na tento krátký dokument, který ukazuje, jak týmy pracují.

Autor a foto: Péče o duševní zdraví, z.s.