Když budou mít naši rodiče jednou málo peněz, pomůžeme jim. Jenže co když zároveň vlastní majetek za několik milionů a nechtějí jeho hodnotu využít právě proto, aby ho jednou nechali nám? V takové chvíli se z přirozené rodinné pomoci může stát zvláštní kruh.

Mám dvě malé dcery. A představil jsem si situaci, kterou bych jednou vlastně vůbec nechtěl zažít. Je mi sedmdesát pět, peněz mám málo a moje dospělé dcery mi každý měsíc posílají část svých výplat. Já přitom sedím v bytě za několik milionů a říkám: „Na ten ale nesáhnu. Ten vám jednou nechám.“

Něco mi na tom nesedí.

Finanční pomoc rodičům? Samozřejmě. Ale nejdřív jedna otázka

Kdyby moji rodiče potřebovali pomoc a já jim mohl pomoct, nebudu počítat, jestli se mi to „vyplatí“. Jsou to rodiče. Rodina není Excel.

Jenže pomoc může vypadat různě. Než se z pravidelného posílání peněz stane automatika, stojí za to se zeptat: chybějí rodičům peníze proto, že opravdu nemají z čeho brát - nebo proto, že velkou část svého majetku považují za nedotknutelnou?

Nízký důchod a byt za miliony: kdy pomoc začíná být paradox

Představme si mámu s důchodem 23 tisíc korun. Bydlí sama. Po zaplacení všeho jí moc nezůstává. Odkládá zubaře, nová pračka je problém a na dovolenou už raději nejezdí.

Dcera má dvě děti, hypotéku a vlastní výdaje. Přesto mamince začne posílat pět tisíc měsíčně. Hezké. Přirozené. Rodinné. Jenže maminka současně vlastní byt za osm milionů a odmítá s ním cokoli udělat, protože „jednou přece bude váš“.

Čtyřicetiletá dcera tak ze svého dnešního příjmu financuje mamince život, aby se maminka nemusela dotknout majetku, který chce jednou předat právě jí. Pomáhá dítě rodiči? Nebo si nepřímo chrání budoucí dědictví? Univerzální odpověď nemám. Ale myslím, že je zdravé si tu otázku vůbec dovolit položit.

Dědictví není dnešní majetek dětí

Říkáme „jednou dostanu po rodičích byt“, „chalupa bude jednou naše“ nebo „máma to nechává vnoučatům“. Dokud ale rodiče žijí, žádné naše dědictví neexistuje. Existuje jejich majetek a jejich život.

Věta „máma by ten byt neměla prodávat, jednou bude stát ještě víc“ proto dostane jiný význam, když se zeptáme: Pro koho bude jednou stát víc? Pro ni - nebo pro nás?

To neznamená, že rodiče mají svůj majetek utratit. Pokud chtějí všechno zachovat dětem, je to naprosto legitimní. Důležité je, aby to byla opravdu jejich volba - ne povinnost, kterou jim nenápadně přidělila rodina.

Byt není hromada bankovek. Je to domov

Stejně špatný by byl opačný extrém: „Máš byt za osm milionů? Tak ho prodej.“ Domov takhle nefunguje. Člověk v něm může bydlet čtyřicet let, zná sousedy, cestu k lékaři i každý vrzající schod. Jsou v něm vzpomínky a pocit bezpečí.

V osmdesáti nechcete nutně začínat nový život v neznámé garsonce na druhém konci města jen proto, že to ekonomicky vychází lépe. Otázka proto podle mě není „proč rodiče svůj byt neprodají?“, ale spíš „musí být hodnota jejich majetku za jejich života úplně nedostupná?“

Jak využít hodnotu nemovitosti a přitom zůstat doma

Volba nemusí znít jen „byt, nebo peníze“. Někdo prodá velký dům a koupí menší byt. Někdo pronajme část nemovitosti. Někdo se dohodne s rodinou. A existuje také možnost prodat nemovitost a právně si zajistit právo v ní dál doživotně bydlet.

Prodej s právem dožití není řešení pro každého a musí být velmi dobře nastavený - cenově, smluvně i lidsky. Důležité je vědět, že využít část hodnoty domova nemusí automaticky znamenat sbalit krabice a odejít.

Podrobněji jednotlivé cesty rozebírám v článku „Rodiče chtějí prodat nemovitost a zůstat doma.

Jako táta bych nechtěl, aby moje dcery jednou živily moje dědictví

Jako rodič chápu touhu něco dětem dát. Kdybych jednou mohl svým dcerám pomoci s bydlením nebo jim něco zanechat, budu rád. Nechci ale, aby mi bylo osmdesát, ony řešily děti, hypotéku a práci - a ještě mi ze svého posílaly peníze jen proto, že já odmítám použít svoje.

To nemusí znamenat rozhazování. Může to znamenat dobré zuby, bezpečnější koupelnu, pomoc v domácnosti, taxi, cestu k moři nebo rezervu na účtu, díky které člověka nerozhodí rozbitá lednice.

Než začnete rodičům pravidelně posílat peníze, zkuste tři otázky

1. Co jim skutečně chybí? Peníze na základní život, jednorázový výdaj, větší rezerva - nebo hlavně pocit bezpečí?
2. Proč se svého majetku nechtějí dotknout? Je to vědomé přání zachovat ho dětem, nebo spíš strach ze stěhování a neznalost jiných možností?
3. Existuje cesta, která zlepší jejich život bez ztráty domova? Někdy ano. A právě tu má smysl nejdřív v klidu prověřit.

Nejde o to rodiče přesvědčit, aby něco prodali. Jde o to, aby rodina deset let neřešila nedostatek peněz jen proto, že se nikdo neodvážil otevřít téma majetku.

Já bych raději jednou dostal méně

Představme si, že rodiče po sobě zanechají o milion korun méně, protože ho během předchozích deseti let použili na svůj život. To je zhruba 8 300 korun měsíčně navíc.

Více pohodlí. Více zážitků. Méně strachu z neočekávaných výdajů. A pak jednou přijde dědictví. Je v něm o milion méně.

Vím, kterou variantu bych si vybral. Peníze se dají znovu vydělat. Rok, kdy byla máma ještě zdravá a mohla někam jet, už jí vrátit neumím.

A jako táta bych si přál totéž i obráceně: aby moje dcery věděly, že jejich život není moje penzijní připojištění a můj majetek není jejich pohledávka. Pokud jim po mně něco zůstane, budu rád. Ještě raději bych byl, kdyby mohly říct: „Táta si svůj život opravdu užil.“

Časté otázky o finanční pomoci rodičům a jejich majetku

Mám rodičům finančně pomáhat, když vlastní nemovitost? Neexistuje univerzální odpověď. Pomoc může být přirozená, ale dává smysl otevřeně probrat, zda rodiče neomezují svůj život jen proto, aby zachovali celý majetek dětem.

Musí senior kvůli penězům prodat byt a odstěhovat se? Ne. Vedle stěhování existuje například pronájem části nemovitosti, dohoda s rodinou nebo prodej s právem doživotního bydlení. Každá možnost má vlastní rizika.

Jak o majetku s rodiči mluvit, aby to neznělo jako tlak? Začněte jejich potřebami, ne cenou bytu. Ptejte se, co jim dnes chybí, čeho se bojí a co by jim umožnilo žít další roky bezpečněji a svobodněji.

Chcete v diskusi pokračovat?

Založil jsem také FB skupinu Aktivní senioři - finance, bydlení a život naplno, kde otevíráme témata bydlení, peněz, majetku i toho, jak si další roky opravdu užít.

Přidat se do skupiny: www.zlate-stari.cz/skupina

O možnostech, jak o majetku ve stáří přemýšlet bezpečně a bez tlaku na prodej, píšu také na webu Zlaté Stáří a v jeho Poradně.

Autor: Tomáš Erben, zakladatel projektu Zlaté Stáří. Ve svých textech otevírá témata mezigeneračních vztahů, stáří, bydlení a svobody rozhodovat o vlastním životě i majetku.