Prvotní bariéry a jejich překonání

Příběh Pavly a Mykyty se začal psát v prosinci roku 2023, kdy se poprvé setkali v klubovně organizace Temperi. Pavle bylo tehdy 20 let a Mykytovi 6 let. Jejich společná cesta trvá již dva roky a stále pokračuje.

Začátky nebyly jednoduché. Mykyta pochází z Ukrajiny a má autismus. Kvůli svému handicapu nekomunikuje v celých větách, ale používá jen jednotlivá slova nebo dává jiným způsobem najevo, co potřebuje. Na prvním setkání s Pavlou téměř nekomunikoval, ale ledy se prolomily hned při druhé schůzce, kdy Pavlu dokonce objal. Od té doby bylo jasně vidět, že ji vidí rád. Na začátku Mykyta potřeboval především klid a jasný řád, aby věděl, co bude následovat.

Společná cesta k češtině a odvaze

Zpočátku se setkávali v prostorách u Mykytova bydliště, kde probíhaly dětské kroužky. Pavla na něj mluvila převážně česky a k popisu světa i jednotlivých aktivit využívali piktogramy. Společně kreslili, stavěli z lega a právě díky piktogramům se Mykyta naučil i několik českých písniček.

Velkou výzvou byly vycházky ven. Pavla měla zpočátku obavy, jak bude Mykyta reagovat v otevřeném prostoru. První návštěvy hřiště proto absolvovali společně s jeho maminkou. Teprve poté, co si Pavla ověřila, že situace zvládají, začali chodit sami. Zjistila, že i když musí Mykytu velmi pečlivě hlídat, společné vycházky jsou možné a zvládnutelné.

Mezi nejsilnější momenty jejich společné cesty patří chvíle, kdy se Mykyta pomocí piktogramů naučil svou první českou písničku, a také jejich první samostatná návštěva hřiště. Pro Mykytu znamenají tato setkání nové zážitky a intenzivně strávený čas s někým, kdo s ním mluvil česky ještě před nástupem do školy.

Pavle mentoring přinesl velké množství zkušeností. Naučila se trpělivosti, větší vnímavosti a citlivému přístupu. Tato zkušenost ji ovlivnila natolik, že by po dokončení studia chtěla pracovat s lidmi s postižením. Jejich příběh ukazuje, že vzájemnému porozumění lze dosáhnout i beze slov.

Zdroj: Národní asociace dobrovolnictví