Začátky a výzvy

Příběh Karly a Dina se začal psát na podzim roku 2024 v organizaci Temperi, kdy bylo Karle 17 a Dinovi 12 let. Jejich mentoringový vztah trvá již přes rok a stále pokračuje. Hlavním důvodem jejich setkávání bylo původně doučování češtiny a pomoc s tím, co bylo ve škole právě potřeba.

Pro Dina bylo na začátku nejtěžší udržet pozornost a vydržet u jedné aktivity delší dobu. Karla zároveň hledala způsob, jak ho k učení motivovat nenásilně a přirozeně.  Ze začátku ze schůzek často odcházela v rozpacích a s pochybnostmi, zda se Dinovi daří skutečně něco předat. Nebyla si jistá, jestli střídání učení a hraní má smysl a zda ho setkávání vůbec baví.

Společné chvíle

Postupem času se ale jejich vztah začal prohlubovat. Karla pochopila, že klíčem je hravý přístup a rozdělení času mezi práci a hru zhruba napůl. Tato kombinace se ukázala jako funkční a přirozená pro oba.

Dnes se Karla s Dinem scházejí pravidelně každý týden, nejčastěji v klubovně nebo v knihovně. Kromě samotného učení si spolu hodně povídají a hrají různé hry. Karla vnímá Dina jako milého a chytrého kluka, který ji často dokáže rozesmát. Silným momentem pro ni byl okamžik, kdy jí Dino při jednom odchodu upřímně poděkoval slovy: „Děkuju, že jsi mi vysvětlila ty zlomky, už jsem to pochopil.“

Přínosy a poselství

Mentoring obohacuje oba. Dino si díky setkáváním zlepšuje komunikační dovednosti a získává pocit sounáležitosti. Karla se naopak učí trpělivosti, schopnosti lépe a srozumitelně vysvětlovat a také nastavovat hranice, například v situacích, kdy Dino během schůzky sahá po telefonu. Zároveň se učí být víc v přítomném okamžiku a soustředit se na to, co právě dělá.

Jejich příběh ukazuje, že v mentoringu nejde jen o výkon nebo výsledky ve škole. Důležité je naslouchat mu a vytvářet bezpečný prostor. Jak říká Karla, k pomoci někdy stačí opravdu málo a ona sama se po každém setkání cítí plná nové energie.

Zdroj: Národní asociace dobrovolnictví