Hledání vlastního prostoru

Příběh Evy a Míši začal v lednu roku 2020 v organizaci Temperi. Evě bylo 27 let a Míše 7 let. Jejich mentoringový vztah trvá neskutečných 6 let a stále pokračuje.

Na začátku se Míša potýkala s obtížemi při navazování kamarádských vztahů. Pokud nějaké kamarády měla, byli většinou výrazně mladší než ona. Trápilo ji také vyjadřování a hledání správných slov. Protože má staršího bratra s autismem, pociťovala silnou potřebu mít ve svém životě někoho, kdo tu bude jen pro ni a bude jí věnovat plnou pozornost.

Společné dospívání a výzvy

Během šesti let se jejich vztah proměňoval tak, jak Míša rostla. Zpočátku trávily hodně času venku u zvířat a na procházkách. Postupem času se jejich aktivity přesunuly i do domácího prostředí, kde společně vaří, nebo za zábavou do bazénu, kin a kaváren. Eva pro Míšu představuje bezpečný přístav – člověka, na kterého se může kdykoliv obrátit a se kterým může navštěvovat místa, kam by se svým bratrem jít nemohla.

Velmi náročným obdobím, kterým společně prošly, byl rozvod Míšiných rodičů. Tato situace se výrazně promítla do jejich vztahu. Eva a Míša se v té době vídaly častěji, někdy si o dění doma otevřeně povídaly, jindy se snažily společný čas využít k odreagování.

Vzájemné obohacení

Mentoring přinesl změny oběma. Míša se výrazně zlepšila v komunikaci, lépe hledá slova a ve škole si našla více kamarádů. Zároveň se stala samostatnější a dnes si schůzky s Evou domlouvá sama, bez pomoci rodičů. Eva se díky tomuto vztahu učí trpělivosti a lépe zvládá Míšiny specifické projevy. Vztah jí pomohl ujasnit si vlastní hodnoty a nahlédnout do fungování jiné rodiny.

Jejich příběh připomíná, jak důležité je mít vedle sebe někoho, kdo zůstává, i když je to těžké. Ne proto, že musí, ale proto, že chce.

Zdroj: Národní asociace dobrovolnictví