Co když dítě rozbije cizí věc?
Když dospělý člověk rozbije cizí věc, není nijak překvapivé, že za škodu odpovídá a je povinen ji nahradit. Ale jak je to v případě, že škodu způsobí dítě?
Zdroj: Open AI
Věková hranice pro náhradu škody
Z pohledu zákona je za běžných okolností věkovou hranicí pro povinnost dítěte nahradit způsobenou škodu třináctý rok. Tento věk je ve většině případů považován za věk, kdy by si dítě mělo uvědomovat své jednání a jeho následky.
Kromě věku je také nezbytné, aby dítě bylo:
- schopné rozpoznat protiprávnost svého jednání (aby vědělo, že to, co dělá, není správné – např. hendikepované děti mohou mít vnímání posunuté bez ohledu na věk),
- způsobilé ovládnout své jednání (tedy nebyly ve stavu, kdy se nemohly ovládat, např. v křeči či v záchvatu) a
- schopné posoudit následky svého jednání.
Škoda způsobená dítětem starším 13 let
Dítě starší 13 let by tedy za běžných okolností mělo být za škodu, kterou způsobilo, odpovědné.
Příklad
Patnáctiletá dívka úmyslně vyrazí spolužákovi telefon z ruky, a ten se mu pádem na zem zničí. Jsou-li naplněny všechny výše uvedené podmínky, hradí způsobenou škodu dívka.
Nebylo-li dítě z nějakého důvodu schopno ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, hradí škodu pouze tehdy, je-li to spravedlivé vzhledem k jeho majetkovým poměrům.
I u dítěte staršího 13 let může nastat situace, kdy nad ním někdo zanedbal tzv. náležitý dohled (pod náležitým dohledem je třeba představit si nejen výkon bezprostředního dohledu nad dítětem, ale také opatření učiněná k výchově dítěte, zejména tedy ze strany rodičů).
Došlo-li tedy k zanedbání náležitého dohledu, pak by ten, kdo dohled zanedbal, měl škodu hradit společně a nerozdílně s dítětem.
Příklad
Čtrnáctiletý chlapec na výletě se školou v muzeu rozbije drahý exponát, protože se dozorující učitel zapovídal a nedával na žáky pozor. Pak by měli zpravidla škodu společně nahradit jak chlapec, tak škola.
Škoda způsobená dítětem mladším 13 let
V tomto věku odpovídá za vzniklou škodu zpravidla ten, kdo nad dítětem zanedbal náležitý dohled.
Nejčastěji jsou to rodiče, ale může to být i předškolní zařízení, škola, paní na hlídání, učitel na kroužku atd.
Příklad
Rodiče nechají volně přístupnou vzduchovku, desetileté dítě z ní vystřelí a rozbije výlohu obchodu. Za škodu v tomto případě odpovídají rodiče, protože měli zabezpečit nebezpečný předmět, aby ke škodě nedošlo.
A co když za to „nikdo nemůže“?
Může nastat i situace, kdy po dítěti nelze náhradu škody s ohledem na situaci požadovat, ale zároveň nikdo nezanedbal dohled nad dítětem, a přesto ke škodě došlo. To ale neznamená, že škodu není nikdo povinen nahradit, ale škodu by měl nahradit ten, kdo vykonává vůči dítěti rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu (nejčastěji rodič).
Zkušenost z advokátní kanceláře ELEMENTZ LEGAL
Asi není třeba připomínat, že co se týče nebezpečných předmětů, měly by být zcela mimo dosah dětí. Ale taktéž by měli rodiče s dětmi komunikovat o tom, jaká je jejich případná odpovědnost, když se něco stane. A pokud už ke škodě dojde, a vy nevíte, zda je požadavek na náhradu škody oprávněný, neváhejte se obrátit na advokáta – spory o náhradu škody jsou často složité a vyžadují komplexnější posouzení.
