Andrea Bohačíková se na tento „systémový šok“ odmítla jen nečinně dívat. Založila projekt M.arter, který dnes mění životy tisícům maminek v Česku. V otevřeném rozhovoru nám prozradila, proč si ženy po rodičovské přestávají věřit, jaké superschopnosti v byznysu získávají právě díky péči o dítě a proč je klíčové, aby se rodičovská dovolená přestala vnímat jako brzda, ale začala se brát jako prostor pro nový začátek.

Andreo, jak vznikl M.arter? Byla to jedna konkrétní situace, nebo se ve Vás ta potřeba měnit svět rodičovské dovolené sbírala delší dobu?

Myšlenka na založení M.arter se zrodila ve chvíli, kdy se mojí kamarádce z vysoké školy, Kristýně, narodil syn. Najednou jsem viděla, že rodičovská dovolená není jen o těch krásných chvílích s dítětem, ale i o tom, co to s ženami dělá z dlouhodobého hlediska: sociální izolace, ztráta sebevědomí, obavy o budoucnost a reálný dopad na kariéru a finanční stabilitu.

Byl to pro mě šok. Řekla jsem si: "takhle to nejde".

Začala jsem se ptát, sbírat data, mluvit s rodiči a hledat, co by opravdu pomohlo. Nejdřív jsme s Kristýnou zvažovaly aplikaci, která by maminky propojovala, aby na to nebyly samy, ale brzy jsme pochopily, že problém je mnohem systémovější. V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených na světě, ale zároveň patříme mezi země s nejvyšší nezaměstnaností matek malých dětí a obrovskými dopady na jejich další kariéru i důchody.

Nakonec mi došlo, že nestačí jeden nástroj. Že potřebujeme něco většího, co bude pracovat s rodiči, firmami i systémem. Tak vznikl M.arter — ekosystém, který dává ženám a rodičům šanci vracet se do práce po krocích, rozvíjet se a budovat kariéru nebo vlastní podnikání.

Co přesně tedy dnes M.arter dělá?

Postavily jsme ekosystém podpory rodičů, hlavně matek na rodičovské a po ní. Pomáháme jim neztratit kontakt s trhem práce, rozvíjet se, vracet se do zaměstnání po krocích nebo rozjet vlastní podnikání.

Fungujeme ve čtyřech rovinách.

• První jsou vzdělávací programy a mentoring pro rodiče — od kariérního restartu přes digitální dovednosti až po podnikání.

• Druhou je pracovní portál s flexibilními pozicemi, kde je podmínkou reálná flexibilita.

• Třetí je práce s firmami: nastavujeme prorodinnou politiku, návratové programy, flexibilní úvazky, práci s liniovým managementem a oblast diverzity a inkluze.

• A čtvrtou, neméně důležitou, je osvěta a systémová změna. Přinášíme data o rodičovství a trhu práce, otevíráme veřejnou debatu, připomínkujeme legislativu a spolupracujeme se státní správou i experty, aby se prostředí pro rodiče v Česku měnilo dlouhodobě, nejen případ od případu.

Naším cílem není, aby se ženy musely rozhodovat mezi rodinou a kariérou — ale aby měly možnost volby a aby rodičovská nebyla brzda, pokud to samy nechtějí.

Kdyby existoval „M.arter-vzkaz“, který by si každá čerstvá maminka měla přečíst hned při odchodu z porodnice, jak by zněl?

Rodičovská není brzda, když nechceš. Nemusíš mít teď plán na dalších dvacet let. Důležité je vědět, že máš právo volby a že v tom nejsi sama. A že to, že se ti narodil celý nový svět, neznamená, že ten tvůj skončil. A kdybys potřebovala oporu, existují místa, která tě v tom podrží. I od toho tu M.arter je.

Jak jste již zmiňovala, v Česku máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených. Je to podle Vás luxus či nevyužitý prostor pro kariérní upgrade v životě ženy?

Je to obojí a záleží, jestli má žena možnost volby.

Čas s dítětem je obrovská hodnota a neměli bychom ho zpochybňovat. Problém je, že u nás je rodičovská často zároveň několik let mimo trh práce, bez flexibility, bez kontaktu s profesním světem a bez podpory návratu. A to pak není luxus, ale riziko.

Vidíme to v M.arter každý den. Čím dál víc žen neřeší, jestli chtějí pracovat, ale jestli si to mohou dovolit nedělat. Ekonomický tlak roste, přibývá samoživitelek a návrat „z nuly na sto“ bez mezikroku je extrémně náročný.

Zároveň ale platí, že rodiče nejsou jen pasivními příjemci systému. Hodně věcí mohou ovlivnit sami — tím, jak o rodičovské přemýšlejí, jak si nastaví roli v páru, jak brzy začnou mluvit se zaměstnavatelem, jak budou proaktivní ve vzdělávání nebo hledání flexibility.

Rodičovská může být kariérní upgrade — ale jen pokud se potkají dvě věci: podmínky ve společnosti a aktivní přístup žen a párů. Když obojí funguje, výsledkem může být skutečně návrat, který není o přežití, ale o smysluplném pokračování kariéry a to  v tempu, které dává prostor práci, rodině i a nám samým.

Učíte ženy, jak uspět na trhu práce. Co je největší „neviditelnou překážkou“, kterou si ženy v hlavě staví samy, ještě než vůbec pošlou životopis?

To, že se předem samy vyřadí. Ne proto, že by něco neuměly. Ale proto, že si po rodičovské přestanou věřit. Začnou o sobě přemýšlet jako o „méně“: méně aktuální, méně výkonné, méně zajímavé. Jako by několik let péče o dítě bylo prázdno, a ne jedna z nejnáročnějších životních etap.

Zároveň ale trh práce letí dopředu. Digitalizace, AI, nové způsoby práce aj. Tempo je rychlé a nikdo nemá luxus úplně vypadnout. To neznamená, že by ženy musely být na rodičovské v permanentním výkonu, ale že je důležité zůstat v kontaktu se světem práce, učit se a rozvíjet se po malých krocích.

Letní průzkum v naší komunitě, kde je nejvíce proaktivních rodičů v ČR, ukázal, jak silně to ženy prožívají: 72 procent matek po rodičovské ztratilo sebevědomí ohledně návratu do práce, 71 procent se bojí, že nezvládne skloubit práci a péči o děti, a 64 procent by potřebovalo víc podpory a sdílení, aby v tom nebyly samy.

Ženy učíme konkrétní věci: nové dovednosti, adaptaci na nové obory, jak si aktualizovat profesní profil, jak pracovat s digitálními nástroji, projektovým řízením nebo AI, jak se připravit na pohovor, vyjednat flexibilitu, sestavit realistický návratový plán. Nejen pracovat se sebou, ale pracovat se svou pozicí na trhu. Protože největší brzda často není v CV. Je v tom tichém vnitřním hlasu, který říká: „Nezkoušej to. Na to nemáš.” A to měníme.

Co je pro zaměstnavatele tím „svatým grálem“, jenž získá právě zaměstnáním mámy? Kdybyste měla vybrat jednu jedinou dovednost, kterou se žena na mateřské naučí a která je v byznysu k nezaplacení, co by to bylo?

Pokud mám vybrat jednu jedinou věc, je to schopnost rozhodovat, co je opravdu důležité – a jít po výsledku.

Mateřství vás naučí extrémní prioritizaci. Pracujete v kratších blocích času, řešíte víc věcí najednou, plánujete dopředu a zároveň umíte improvizovat, když se všechno sesype. Přestanete plýtvat energií na zbytečnosti. V byznysu je tohle k nezaplacení.

Firmy často hledají loajalitu, odolnost a výkon. U pracujících matek se tyhle tři věci velmi často potkávají, pokud mají rozumné podmínky. Ne proto, že by „měly být vděčné“, ale proto, že si váží prostředí, které s nimi jedná jako s profesionálkami.

A ještě jedna věc, kterou zaměstnavatelé podceňují: mámy jsou zvyklé se učit za pochodu. Přizpůsobovat se, rychle vstřebávat nové informace, fungovat v chaosu. V době, kdy se pracovní role mění každých pár let a AI přepisuje pravidla hry, je tahle adaptabilita obrovská konkurenční výhoda.

Když to shrnu: zaměstnáním mámy firma nezíská „rizikovou skupinu“. Získá vysoce efektivního člověka, který ví, proč pracuje a jak dosáhnout výsledků.

Mnoho šéfů se stále bojí, že matky s malými dětmi budou stále „na paragrafu“. Co byste řekla personalistovi, který nevidí potenciál dobrého zaměstnance, protože jej zaslepují tyto předsudky?

Řekla bych mu: ano, malé děti budou nemocné. A mám i konkrétní číslo až o ⅓ více než ostatní zaměstnanci. To není morální selhání zaměstnance. To je realita života.

Rozdíl je v tom, jestli na to má firma nastavené procesy. Jestli umí plánovat kapacity, zastupitelnost, práci v týmu, hybridní režim nebo výsledkové řízení. Protože když všechno stojí na tom, že každý musí být fyzicky osm hodin denně na jednom místě, problémem nejsou rodiče – problémem je rigidní systém.

Ve firmách to vidíme pořád dokola. Předsudky většinou nevychází ze zlého úmyslu, ale ze strachu, že to nepůjde ukočírovat. Jenže data i praxe ukazují, že když se flexibilita nastaví chytře, rodiče patří mezi nejstabilnější zaměstnance.

A ještě bych dodala jednu věc: v zemi, která neustále mluví o nedostatku lidí, je luxus odmítat celou skupinu kvalifikovaných profesionálů jen proto, že mají malé děti.

Nejde o to ignorovat realitu rodičovství. Jde o to přestat ji používat jako důvod, proč se o změnu vůbec nepokusit.

Existuje nějaký příběh ženy z Vašeho okolí, který Vám takzvaně vyrazil dech svou odvahou nebo rychlostí změny?

Ano, a není to jeden příběh. Jsou jich tisíce. A nejvíc mě berou ty, kde nejde o kariérní skoky do titulku, ale o to, že se ženě vrátí kontrola nad vlastním životem.

Vzpomínám si na samoživitelku Ninu, která k nám přišla úplně vyčerpaná. Neřešila, jak se „realizovat“. Řešila, jak zaplatí nájem a mít čas na děti. Během programu se naučila pojmenovat své silné stránky, doplnila si digitální dovednosti, přestala se omlouvat za to, že je máma, a začala si vybírat, ne jen brát první nabídku, která přišla.

Nastoupila do flexibilní role, postupně si přidávala odpovědnost a dnes je finančně stabilní a sebejistá. Ne proto, že by se z ní stal někdo úplně jiný, ale proto, že si znovu dovolila vidět vlastní hodnotu.

Tohle jsou pro mě momenty, kdy vím, že to má smysl: když se z každodenního boje stane zvládnutelný život. A když žena přestane přežívat a začne plánovat.

Jak se změnila vaše definice „úspěchu“ od doby, kdy byl M.arter jen nápadem v hlavě, až po dnešní fungující firmu?

Když budu upřímná, tak jsem dlouho slovo „úspěch“ odmítala. Neměla jsem ho ráda. Možná jsem mu ani úplně nerozuměla. Přijímala jsem spíš práci, dřinu, posun, ale ne nálepku úspěchu.

Až nedávno jsem se zastavila a podívala se zpátky na to, co máme za skoro sedm let za sebou. Na tým třiceti žen, z nichž většina jsou mámy, některé mají i tři děti, a přesto každý den dokazují, že rodičovská není brzda a to ne  jen na slidech v prezentaci, ale v reálném životě a fungování M.arter. Jsou to hrdinky všedních i nevšedních dní, kdy se řeší projekty, děti, klienti, legislativa, mentoring, programy pro rodiče a spousta dalšího.

A když se na to podívám tímto pohledem, tak první a největší úspěch je vůbec to, že M.arter existuje. Že funguje. Že roste. A že skutečně pomáhá a mění životy rodičů i zaměstnavatelů.

V osobní rovině jsem ty milníky, čísla a ocenění dlouho spíš odkládala stranou. Ne proto, že by nebyly důležité, ale proto, že jsem se bála, aby to neznělo jako ego. A až na konci minulého roku mi došlo, že to možná není skromnost, ale nevděčnost, vůči práci mého týmu, vůči partnerům, klientům, vůči rodičům, kteří vzali odpovědnost za svůj život a postavili se k trhu práce proaktivně.

Dnes všechny naše úspěchy nepřijímám jako něco, čím se chlubím nebo nechlubím. Přijímám je jako výraz respektu k tomu, co společně děláme. A jako poděkování lidem, kteří za tím stojí. Protože tohle není příběh jedné osoby, ale práce celé komunity.

A když už je toho všeho prostě moc a potřebujete vypnout, kde dobíjíte baterky? Máte nějaký svůj soukromý ostrov relaxace, kde neřešíte strategické partnery ani nic podobného?

Můj ostrov je příroda a ideálně vrcholky hor. Místa, kde není signál a kde se nedá „ještě rychle něco dořešit“. Hory, les, dlouhá procházka, cokoliv, co mě vytáhne z hlavy zpátky do těla. K tomu knihy, tanec, hudba, můj pes.

Pomáhá mi i úplně obyčejná změna perspektivy: být s blízkými, vařit, číst, být offline. Vypnout kalendář, notifikace, KPIčka. Přestat být na chvíli CEO a být jen Andrea. Žít chvíli bez plánů, termínů a strategií. Musím se přiznat, že mě k tomu hodně inspiruje můj životní partner.

A pak jsou tu i ty zprávy od účastnic našich programů. Od maminek, které našly práci, postavily se zpátky na nohy, získaly sebevědomí. To má radost celý tým a upřímně, klidně nám je posílejte dál.

Vždycky nám připomenou, proč má smysl dělat práci, která není jen hezká, ale je i o pořádném potu a dřině ve jménu naší mise: sladit rodinný život s kariérou podle potřeb rodičů i zaměstnavatelů.

Kdybyste dnes potkala Andreu v den, kdy M.arter zakládala, co byste jí pošeptala do ucha, aby se jí lépe spalo?

Řekla bych jí: „Bude to jízda a pořádná. Nevíš, do čeho jdeš, a právě proto to bude ještě lepší. Neváhej.“ Naučíš se spoustu věcí, hlavně o sobě. A všechno, co přijde, i to, co se ti nebude líbit, jednou zapadne a bude dávat smysl.

„Neboj, nebudeš to stavět sama. Přijdou lidé, kteří to s tebou potáhnou, a vezmou si ten bláznivý nápad za svou misi.”

A pak bych jí pošeptala, že se nemusí omlouvat za to, že chce měnit systém. Že bude často slyšet, že je to příliš ambiciózní, příliš složité a ve své hlavě zase uslyší, že je to příliš pomalé. A že to všechno je v pořádku.

Úplně nakonec bych dodala: „Jednou se ohlédneš a uvidíš, co to tvé správné naštvání dokázalo. Kolika rodičům a dětem to změnilo život. A tehdy všechno pochopíš.“

Andreo, moc děkujeme za opravdu inspirativní rozhovor, z něhož jasně vyplývá, že každý má právo na volbu i na vlastní cestu a že mateřství a kariéra nejsou dvě nepřátelské planety.

Milé maminky, ať už se rozhodnete pro postupný návrat do práce, rozjezd vlastního podnikání, nebo se chcete jen naučit něco nového, existují cesty, jak si udržet svou profesní identitu a zároveň být dobrou mámou.

Rozhovor vznikl ve spolupráci eMaminy.cz a M.arter.