Martina Vančurová se ve svém textu opírá o pevné základy nejnovějších vědeckých poznatků (od Gabora Matého po polyvagální teorii), ale zároveň píše s lehkostí a hlubokou lidskostí. Její kniha je jedinečná v tom, že složité principy duševního zdraví převádí do konkrétních, praktických kroků pro každého. Je to jako manuál k luxusnímu „porsche“, které, jak říká, máme všichni zaparkované ve své stodole – jen s ním neumíme jezdit.

V tomto rozhovoru nám autorka knihy poodhalí, proč je právě teď duševní gramotnost důležitější než kdy jindy, jak se dostat do kontaktu s prvním a nejdůležitějším klíčem –  klíčem k našemu tělu – a jak se jednou provždy zbavit pocitu, že musíme recept na spokojený život hledat venku.

Vaše kniha naznačuje, že k vnitřní síle potřebujeme jen pár základních věcí, které nám však neřeknou ani doktor, ani rodiče. Co vás osobně přivedlo k tomu, že jste tyto chybějící klíče začala hledat a nakonec je sepsala do "Příručky duševní gramotnosti"?

Vždycky jsem byla přesvědčená o tom, že to nejdůležitější pro spokojený život musí mít k dispozici každý člověk. Je to má osobní víra v to, jak funguje svět. Už od mala mě zajímalo umění žít, co dělat, nedělat, co je pravda, co je možné a co ne, až mě tento zájem nakonec dovedl k mé profesi. Knihu jsem začala psát, abych se podělila o zkušenosti z klientské a vlastní praxe, jak zvládat život se vším, co k němu patří, a zároveň si ho užít. Naučit čtenáře schopnosti seberegulace, zacházení s vlastním prožíváním. V průběhu psaní jsem si vzpomněla na tu kouzelnou větu, která říká: Všechno, co potřebuješ, máš v sobě. Uvědomila jsem si totiž, že to moudro souvisí s tím, o čem píšu. Věci se propojily. A tak jsem se rozhodla, že popíšu, co je to bohatství, které má každý z nás v sobě, že přinesu čtenářům návod, jak se k tomu dostat a jak to používat. A také naději, že můžou a zmůžou obrovské věci, protože to nejdůležitější k tomu už mají, ať je jejich životní situace jakákoliv. Protože v každé životní chvíli, jakkoliv komplikovaná se může zdát, existuje způsob, jak tím projít. Tehdy principy seberegulace získaly podobu pěti klíčů a utvořily kompletní, ucelený systém. Když jsem začala psát, neměla jsem ho. Vytvořil se v průběhu psaní, zformoval se, stalo se to samo a navíc se v mnohém podobá starým duchovním nebo filozofickým systémům, což mě těší. O to víc, že já jsem psala příručku pro moderního člověka, tak aby pro něj věci byly aktuální, známé a funkční, a nakonec jsem dospěla k něčemu univerzálnímu.

V průběhu psaní jsem si vzpomněla na tu kouzelnou větu, která říká: Všechno, co potřebuješ, máš v sobě.

Ve světě se mluví o wellbeingu, duševní hygieně, ale vy mluvíte o duševní gramotnosti. Co je podle vás ten hlavní rozdíl, a jak nám pomáhá zbavit se chaosu v prožívání, kdy se v nás "vše mele jako v pytli"?

Všechny tyto pojmy mají společnou touhu člověka žít dobře, spokojeně, svobodně, zdravě, uplatnit svůj potenciál. Já mluvím o duševní gramotnosti, protože tím říkám, že je určité penzum informací, které musíme o našem prožívání znát a zároveň si osvojit dovednost tyto informace prakticky používat. Tento soubor informací jsem zkonkretizovala, dala mu rámec. Ačkoliv je naše prožívání komplexní, mým záměrem bylo vytvořit co nejjednodušší, ale zároveň nic důležitého neopomíjející soubor informací, který by o sobě každý z nás měl vědět, aby mu pomohl orientovat se v životě. Zároveň čtenáři přináším konkrétní návody, jak si tyto informace osvojit. Duševní gramotnost je poučení o tom, co to znamená být člověkem. Takže pro nás lidi zásadní věc, přitom vzdělávací, zdravotní nebo duchovní systém nám ji takto uceleně neposkytuje. Chtěla jsem tak udělat službu modernímu člověku, aby ten svůj rámec měl, stejně jako kdysi fungovalo a pro někoho dodnes funguje desatero. Můj čtenář, moderní člověk 21. století, na cestu životem získává pět klíčů.

A jak říkáte, duševní gramotnost nám pomáhá zbavit se chaosu v prožívání, kdy se v nás vše mele jako v pytli, protože nás učí porozumět tomu, co se s námi děje na jednotlivých úrovních. Díky gramotnosti pochopíme, co je v našem prožívání relevantní, čemu věřit a čemu ne, učí nás vidět to esenciální a budovat svůj vnitřní kompas. Toto označení se sice často používá metaforicky, ale čtenáři Pěti klíčů svůj vnitřní kompas skutečně získají. Pomůže jim pro navigaci v životě, v souladu s jejich autentickým já.

 Čtenáři Pěti klíčů svůj vnitřní kompas skutečně získají. Pomůže jim pro navigaci v životě, v souladu s jejich autentickým já.

Říkáte, že návod na život si musíme najít každý sám. Mnoho lidí však spoléhá na externí autority, guru, nebo trendové návody. Jak se čtenáři mohou naučit důvěřovat sami sobě a rozlišit mezi inspirací zvenčí a tím, co je pro ně v danou chvíli opravdu pravdivé?

To právě souvisí s tou autenticitou. Čtenáři se naučí důvěřovat sami sobě a posílí svou vnitřní intuici právě tím, že budou umět využívat toho, co se v nich odehrává. Slovy pěti klíčů - 1. naučí se číst informace, které jim poskytuje jejich tělo, 2. emoce budou prožívat, nepotlačovat a zároveň pochopí zprávu, kterou jim přinášejí. Dále 3. v mysli nebudou hledat, co je správně, ale naopak to do ní budou zadávat, aby jim byla nápomocná při tvorbě jejich světa, 4. naučí se rozlišovat, zda je v jejich jednání motivuje strach nebo láska a budou to měnit ve prospěch lásky. A nakonec budou život žít s vědomím toho, že se jedná o proměnu. Tak se naučí důvěřovat sami sobě, získají vnitřní sílu, sebedůvěru, a sami budou svému životu dávat směr, aniž by o něm nechali rozhodovat kohokoli z venčí.

Duševní gramotnost je důležitá o to víc právě dnes -  v době, kdy se na nás informace valí všemi kanály a je tak těžké se v nich zorientovat. Vnitřní síla je potřebná, abychom v dnešním přeinformovaném světě přežili bez úhony. Navíc dnes, kdy nás v tolika věcech dokážou zastoupit stroje a umělá inteligence, je stěžejní posílit bohatství, které nás od nich odlišuje a to je lidskost. A co je to, co z nás dělá lidi? Naše tělo, emoce, mysl a duch. Je na čase tyhle dary začít využívat moudře.

 Vnitřní síla je potřebná, abychom v dnešním přeinformovaném světě přežili bez úhony.

První klíč se týká Těla jako brány a hovoříte o interocepci – vnímání vnitřních stavů těla. Proč je pro moderního člověka, který žije hlavou a neustálou aktivitou, tak klíčové začít hledat vnitřní sílu právě skrze tělesné prožívání a jaký je ten nejjednodušší "lifehack", jak do těla vstoupit uprostřed hektického dne?

Úplně nejtěžší je si na to vzpomenout a udělat to. Pak už jen stačí se zastavit, nadechnout se, skrze dech se spustit do těla a tam si všímat, co kde cítím. Tohle cvičení se zažilo pod pojmem body scan. Takto se můžete proskenovat během několika sekund, ale klidně to  protáhnout i na desítky minut. Úplně ale stačí minutka a raději několikrát za den. Má to spoustu benefitů, které v knize popisuji. Trénování interocepce je poměrně jednoduchým, ale zásadním krokem, kterým vykročíme na cestu k sobě. Ostatně interocepci se přezdívá šestý smysl.

Pro mnoho čtenářů jsou cesty k vnitřní síle stále abstraktní. Kdyby si měl člověk z celé knihy odnést a okamžitě aplikovat jen jednu jedinou praktickou dovednost pro udržení rovnováhy v běžném životě, která by to byla a proč?

Aby si každý jednou za den dopřál pocit lásky. Ne od někoho jiného, ale od sebe samého. Zažít sympatii k sobě. Aby každý z nás jednou denně pocítil, že se má rád, i když to třeba není všechno perfektní a i když se to třeba zase nepovedlo... Jen pocítit, že je dobrý, hodný lásky, že má dobré úmysly a HLAVNĚ to procítit tělesně - jak je mu z toho dobře po těle. Ideálně před spaním a s tím pocitem usnout. Tohle je zásadní.

Kniha je Příručkou duševní gramotnosti pro moderního člověka. S jakým pocitem, přesvědčením nebo konkrétní akcí byste si přála, aby čtenáři zavřeli vaši knihu a vrátili se do svého života?

Chtěla bych, aby ji zavřeli s pocitem, že jsou vděční, že jsou na světě a s uvědoměním, že život je kouzelný a oni toho spoustu zmůžou. Pak bych si přála, aby hned potom pomyslně vyhrnuli rukávy a postupně, sice s jemností, ale přece, začali měnit svoje prožívání, tak jak to popisují klíče. Přála bych si, aby jim bylo jasné, že to co je tvoří je jejich tělo, emoce, mysl  a duch a že každá z těchto složek je stejně důležitá. A aby na svůj život dokázali nahlížet z širší perspektivy a jestli se jim třeba právě v životě něco nedaří, rozhodně to mohou změnit svým prožíváním. Prostě aby ty klíče začali používat.

Přála bych si, aby čtenáři knihy dokázali nahlížet na svůj život z širší perspektivy a jestli se jim třeba právě v životě něco nedaří, rozhodně to mohou změnit svým prožíváním. Prostě aby ty klíče začali používat.

V knize říkáte, že vše má svůj čas a někdy věci odmítneme, abychom je později přijali za své. Představujete pět klíčů jako cestu ke svobodě a autenticitě. Mají tyto klíče stejný význam a aplikaci pro člověka na prahu dospělosti, v produktivním věku, jako i v pozdějších fázích života? Mění se s věkem pořadí důležitosti jednotlivých klíčů?

 Všechny klíče jsou pro nás důležité v různém období života stejně. To, co se mění s přibývajícím věkem, je míra sebepoznání a životních zkušeností. Čím jste mladší, tím menší zkušenost s životem máte, můžete si myslet, že věci jsou nějak. Později třeba pochopíte, že je to vlastně jinak. A je naprosto v pořádku přijmout, že dříve jste to měli jinak. Měníme se, vyvíjíme se. Abychom žili opravdově, potřebujeme vlastní prožitek, zažít si věci na vlastní kůži, protože teprve tím odžitím je skutečně pochopíme, integrujeme. Když o nich budeme jen číst, nebo je přijímat, protože nám je někdo řekl, ale ve skutečnosti s tím nesouzníme, spíše si škodíme. Stojí za to být autentický a zároveň dokázat přijmout to, co dnes s odstupem času vidím jinak. A právě k tomu se potřebuji mít rád.

Velice děkujeme za milý rozhovor.

Autorka knihy Mgr. Martina Vančurová

Více o knize najdete na stránkách Nakladatelství Grada na https://www.grada.cz/pet-klicu-k-vnitrni-sile-14590/

Mgr. Aneta Václavíková, propagace a PR, +420 234 264 416, vaclavikova@grada.cz.
GRADA Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7, +420 220 386 401, info@grada.cz