Odchod dětí z domova je v podstatě reakcí na zásadní evoluční změnu v životním cyklu rodiny. Přestože nejde o medicínsky diagnostikovatelnou psychickou poruchu, vyžaduje tento stav velkou dávku trpělivosti a pochopení k sobě samému.

Nejčastější příznaky syndromu prázdného hnízda

Projevy a intenzita tohoto stavu jsou velmi individuální. U mnoha rodičů se mísí hrdost a radost z osamostatnění dítěte s hlubokým žalem nebo dokonce fyzickou bolestí z odloučení.

Mezi typické příznaky patří:

• pocity osamělosti a prázdnoty,
• úzkost a dlouhotrvající smutek,
• ztráta dosavadní identity a pocit zbytečnosti,
• strach z neznámé budoucnosti.

Podle odborných poznatků ovlivňuje syndrom prázdného hnízda matky i otce. U matek se však častěji projevuje silnější, bezprostřední emocionální reakce spojená s fyzickým opuštěním prostoru a pocitem vnitřního prázdna. U otců bývají prožitky podobné, avšak navenek méně intenzivní. Každý člověk prožívá tuto separaci jinak, proto je důležité vlastní emoce neporovnávat, nevyčítat si je a nevyvíjet tlak na sebe ani na partnera.

Proměna rodičovské role

Významná česká psycholožka Doc. PhDr. RNDr. Marie Vágnerové, CSc. popisuje, že odchod dítěte z domova zásadně nabourává dosavadní identitu rodiče.

Podle Vágnerové je rodičovská role po dlouhá léta hlavní strukturou, kolem které dospělý člověk organizuje svůj čas, cíle i smysl života. Když tato každodenní péče náhle zmizí, dochází k takzvané krizi identity. Rodič se musí vyrovnat s tím, že jeho přímý vliv na dítě končí, a je nucen redefinovat svůj vztah k partnerovi i k sobě samému. Úspěšné zvládnutí této fáze pak závisí na schopnosti transformovat rodičovství z aktivního vedení do role autonomní podpory na dálku.

Jak překonat krizi a najít nový smysl života

Tento stav by měl s postupem času a adaptací na nové podmínky přirozeně odeznít. K překonání náročné fáze a k přehodnocení rodičovské role lze využít několik osvědčených technik.

Rozvoj vlastních zájmů

Zaměřte se na aktivity, koníčky a sport, na které jste během let intenzivní péče o děti neměli čas.

Udržování a navazování sociálních kontaktů

Pomáhá sdílení pocitů s přáteli a vrstevníky, kteří si odchodem dětí z domova prošli nedávno.

Podpora partnerského vztahu

Využijte nově získaný prostor k obnovení intimity a společných aktivit s partnerem.

Hledání nových profesních a osobních cílů

Přijímejte nové výzvy, které vám pomohou zmírnit pocit ztráty.

Důležité je zůstat s dítětem v pravidelném, ale přiměřeném kontaktu. Rodiče by se měli soustředit na to, jak mohou mladému člověku v jeho začátcích prakticky pomoci, namísto projevování úzkosti.

Kdy vyhledat odborníka

Pokud pocity osamělosti, prázdnoty a citové obtíže přetrvávají dlouhodobě, mají paralyzující charakter nebo se rozvíjejí do hlubokých depresivních stavů, je na místě vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta či psychologa.

Jak se připravit

Dá se syndromu prázdného hnízda předcházet? Ano, včasným plánováním. Nečekejte na den, kdy zůstane pokojík vašeho dítěte prázdný. Začněte si s předstihem budovat nové osobní i profesní plány. Buďte k sobě i k partnerovi ohledně svých emocí otevření a upřímní – včasná příprava výrazně usnadní vstup do této nové, svobodnější etapy života.

Připravila redakce eMaminy
(zdroj: odborné teze o krizi identity rodičů a proměně rodinných rolí v dospělosti byly čerpány z odborné literatury: VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: Dětství a dospívání. Portál, Praha 2000 )