Když mají děti narozeniny, plánujeme oslavy týdny dopředu. Na Den matek kupujeme květiny. O Vánocích hledáme ty nejhezčí dárky.

A pak je tu Den prarodičů.

Svátek, který většina z nás tiše přejde. Přitom možná právě ten dokáže udělat největší radost.

Jak oslavit Den prarodičů? Víc než dárek potěší váš čas

Jsem táta dvou úžasných holčiček. A čím déle je pozoruji s jejich babičkami a dědečky, tím víc si uvědomuji jednu věc.

Děti vůbec netuší, jak moc pro své prarodiče znamenají.

Pro ně je to obyčejné odpoledne.

Pro babičku nebo dědu možná nejhezčí okamžik celého týdne.

Stačí obrázek namalovaný pastelkou. Pusa na tvář. Nebo věta: „Babi, pojď si se mnou hrát.“

To, co dítě za pár hodin zapomene, může prarodič nosit v srdci ještě celé týdny.

Jednou se budeme chtít zeptat. Jenže už nebude koho

Moji prarodiče už tu dlouho nejsou.

Když jsem byl malý, nikdy mě nenapadlo, že jednou přijde den, kdy se babičky už na nic nezeptám.

Dnes mě občas napadne, jaké bylo její dětství. Jak se seznámila s dědou. Co byl její nejšťastnější den. Nebo co by mi poradila jako tátovi.

Jenže některé otázky už zůstanou navždy bez odpovědi.

A právě proto si přeji, aby moje děti jednou takovou lítost nemusely cítit. Aby měly dost společných vzpomínek. Ne proto, že je k tomu nutím. Ale protože jsme si na sebe udělali čas, dokud tu ta možnost byla.

Největší dárek ke Dni prarodičů nestojí ani korunu

Hodně se v životě snažím o velké věci. Mám rád cestování, nové projekty i velké sny.

Jenže stejně vždycky zjistím, že člověk z těch velkých věcí nakonec spadne na svůj životní střed.

A ten netvoří velká gesta.

Tvoří ho obyčejné maličkosti.

S holkami občas rozdáváme starším lidem kytičky jen tak na ulici. Někdy někomu koupím koláček na farmářských trzích. Když můžu, pomůžu s taškou nebo si se seniory povídám o cestování.

Je zajímavé, jak často mají problém takovou drobnou laskavost přijmout.

Přitom si vždycky říkám, že kdyby věděli, jakou radost tím dělají mně, možná by se přestali omlouvat.

Laskavost totiž není jednosměrná.

Obohatí oba.

A možná právě proto má Den prarodičů svůj smysl.

Ne proto, aby nás přiměl koupit dárek.

Ale aby nám připomněl zavolat. Přijet na kávu. Poslat děti s obrázkem. Obejmout babičku nebo dědu o pár minut déle než obvykle.

Protože jednou přijde den, kdy už to nepůjde.

A tehdy bychom všichni dali cokoliv za ještě jedno obyčejné odpoledne s nimi.

Autor: Tomáš Erben, Zlaté Stáří