Máma šetří na sobě, aby jednou něco zbylo dětem. Opravdu si to ale přejeme?
„Novou ledničku už kupovat nebudu. Tohle ještě nějak vydrží.“ Podobné věty slýchám od seniorů poměrně často. Někdy jde o starou pračku, jindy o odkládanou návštěvu lázní, nové brýle nebo pomoc v domácnosti. A velmi často nakonec zazní důvod, který se opakuje téměř pokaždé: „Aspoň něco zůstane dětem.“ Pokaždé mě to přiměje k zamyšlení. Opravdu si to děti přejí právě takhle?
Zdroj: AI
Nízký důchod neznamená vždy nedostatek
Když se bavíme o financích ve stáří, většinou se pozornost soustředí na výši důchodu. Ta je samozřejmě důležitá, ale sama o sobě neříká celý příběh.
Mnoho dnešních seniorů bylo zvyklých celý život šetřit, neplýtvat a vytvářet zázemí pro své děti. Tento přístup obdivuji, protože díky němu vznikly domovy, v nichž vyrůstaly celé rodiny, ve vyšším věku se ale někdy obrací proti samotným rodičům. Není totiž výjimkou, že hospodaří s běžným důchodem, ale současně vlastní byt nebo dům, jehož hodnota během let výrazně vzrostla.
Přesto si řada z nich nedovolí utratit peníze ani za věci, které by jim mohly zpříjemnit každodenní život nebo přinést více pohodlí. Ne proto, že by nutně museli. Často spíše proto, že na prvním místě stále vidí děti, vnoučata a budoucnost rodiny, zatímco na vlastní potřeby se dostává až nakonec.
Co si vlastně přejí děti?
Právě tady si často kladu jednu otázku.
Opravdu si dospělé děti přejí zdědit co nejvíce peněz nebo majetku? Nebo by raději viděly své rodiče spokojené, v bezpečí a bez každodenních starostí? Když o tom mluvím s lidmi střední generace, odpověď bývá překvapivě podobná: „Ať si to užijí oni.“
Jenže tahle věta mezi rodiči a dětmi často nikdy nahlas nezazní. Rodiče dál šetří kvůli dětem a děti mezitím doufají, že si rodiče konečně dopřejí něco pro sebe.

Dědictví nemusí mít jen podobu peněz
Když se řekne dědictví, většina lidí si představí byt, dům, úspory nebo jiný majetek, který jednou přejde na další generaci. Čím déle se ale tomuto tématu věnuji, tím více si uvědomuji, že mnoho dospělých dětí vnímá skutečné bohatství trochu jinak.
Přejí si, aby jejich rodiče mohli prožít stáří důstojně, podle svých představ a bez zbytečného odříkání. Aby měli možnost využít kvalitní péči, cestovat, věnovat se svým koníčkům nebo si splnit přání, na která dříve nebyl čas. Z vlastní zkušenosti vím, že právě na takové chvíle děti a vnoučata vzpomínají mnohem déle než na částku uvedenou v dědickém řízení.
Kvalita života je také investice
Při úvahách o financích ve stáří má smysl dívat se nejen na výši důchodu, ale také na majetek, který si člověk během života vytvořil. Vlastní bydlení není jen střechou nad hlavou. Může představovat zdroj většího klidu, samostatnosti a finanční jistoty v období, kdy je člověk potřebuje nejvíce.
Někdy totiž nejde o to, aby po rodičích zůstalo co nejvíce majetku, ale aby mohli co nejlépe využít hodnotu, kterou si za celý život vybudovali.

Možností, jak ve vyšším věku pracovat s hodnotou vlastního bydlení, existuje více. Jednou z nich je například prodej nemovitosti s věcným břemenem dožití, který umožňuje získat finanční prostředky a současně ve svém domově nadále bydlet. Důležité je vždy dobře porozumět všem možnostem a vybrat řešení, které odpovídá konkrétní životní situaci.
Autor: Tomáš Erben, Zlaté Stáří