Než začnete pochybovat sami o sobě, zkuste se na chvíli zastavit. Požádat o pomoc neznamená, že jste jako rodiče selhali nebo že jste péči o dítě nezvládli. Znamená to pouze, že čelíte situaci, která je náročná a kterou chcete řešit co nejlépe.

Kolikrát už jste si řekli:

• „To ještě zvládneme.“
• „Je to jen náročné období.“
• „Jiní to mají přece horší.“

V náhradní rodinné péči jsou podobné věty velmi časté. Není divu. Náhradní rodiče často dokážou zvládnout víc, než si kdy mysleli. Právě proto se ale může nenápadně posouvat hranice mezi tím, co je ještě zvládnutelné, a tím, co už začíná ohrožovat vztah mezi dítětem a rodičem, fungování celé rodiny i pocit bezpečí dítěte. Včasná odborná podpora může být v takové chvíli rozhodující.

Odborná pomoc není navíc. Je důležitou součástí podpory rodiny

Děti vyrůstající v náhradní rodinné péči mají za sebou často zkušenosti se zanedbáním, ztrátou nebo traumatem. Tyto prožitky se mohou promítat do jejich emocí, chování i schopnosti vytvářet vztahy s ostatními lidmi.

Výzkumy ukazují, že děti v pěstounské i adoptivní péči častěji čelí behaviorálním obtížím, emočním problémům i komplikacím ve škole nebo ve vztazích.

Stejně tak odborné studie potvrzují, že kvalitní podpora rodiny přispívá ke stabilnějším vztahům, zlepšuje fungování rodiny a pomáhá snižovat problémové chování dítěte. Odborná pomoc proto není jen užitečným doplňkem, ale jedním z faktorů, které mohou významně ovlivnit další život dítěte i celé rodiny.

Náročné období ještě nemusí znamenat krizi

Každá rodina někdy prožívá náročnější období. V náhradní rodinné péči ale bývají podobné situace často intenzivnější a mohou trvat delší dobu.

Určitou pomůckou může být jednoduché rozlišení.

• Náročné období znamená, že situace není snadná, ale rodina ji stále zvládá.
• Neudržitelná situace nastává ve chvíli, kdy obtíže začínají narušovat vztahy a rodiče mají pocit, že už dál nemohou.

Nemusí přitom jít o velkou krizi. Často se objevují opakující se konflikty, ztráta jistoty rodiče nebo pocit, že nic nefunguje. Právě v této chvíli bývá odborná pomoc nejúčinnější.

Které projevy dítěte není dobré přehlížet

Některé změny v chování dítěte si zaslouží zvýšenou pozornost. Patří mezi ně zejména:

• dlouhodobé zhoršování chování,
• výrazné výkyvy nálad, úzkosti nebo strachy,
• opakované problémy ve škole, ať už ve výkonu nebo ve vztazích,
• odmítání blízkosti, případně naopak přílišná závislost na pečující osobě,
• situace, kdy rodič přestává chování dítěte rozumět.

Tyto projevy nebývají pouhým zlobením. Často odrážejí vnitřní napětí nebo nezpracované zkušenosti dítěte.

Nezapomínejte sledovat také vlastní psychickou pohodu

Stejně důležité je vnímat i vlastní prožívání. Náhradní rodiče bývají dlouhodobě vystaveni zvýšené zátěži a její dopady mohou snadno přehlédnout. Varovnými signály mohou být například:

• dlouhodobé vyčerpání,
• pocit bezmoci,
• podrážděnost nebo emoční otupění,
• ztráta radosti z rodičovství,
• opakující se myšlenky typu „Takhle už to dál nejde.“

Odborná literatura popisuje také fenomén sekundární traumatizace, kdy dlouhodobé vystavení náročným projevům dítěte ovlivňuje psychiku pečující osoby. Nejde o projev slabosti, ale o přirozenou reakci na dlouhodobou zátěž.

Pomoc by neměla přicházet až ve chvíli krize

Podpora rodiny nemusí začínat teprve tehdy, když je situace kritická. Naopak je vhodné vnímat ji jako průběžný proces, jenž může mít různé podoby:

• preventivní podporu založenou na sdílení a doprovázení,
• cílenou podporu při konkrétních obtížích, například ve škole nebo při řešení problémového chování,
• terapeutickou intervenci zaměřenou na práci s traumatem a vztahem mezi dítětem a rodičem,
• intenzivní péči v krizových situacích.

Smyslem není čekat, až rodina přestane situaci zvládat, ale zachytit obtíže včas.

Jaká odborná pomoc bývá nejúčinnější?

Za nejúčinnější jsou považovány přístupy, které podporují vztah mezi dítětem a rodičem. Zaměřují se na posilování citlivosti rodiče, práci s emocemi dítěte i vytváření bezpečné vazby. Tyto intervence podle odborných poznatků vedou ke zlepšení chování dítěte, snižují stres rodičů a přispívají k větší stabilitě celé rodiny.

Pomoc tedy nespočívá v tom, že by „opravovala“ dítě nebo rodiče. Jejím cílem je podpořit jejich vzájemný vztah a vytvořit prostředí, ve kterém se dítě může bezpečně rozvíjet.

Proč s vyhledáním pomoci často čekáme?

Přestože odborná podpora může rodině výrazně pomoci, mnoho náhradních rodičů ji vyhledává až ve chvíli, kdy je situace velmi vyhrocená. V praxi se opakují podobné důvody:

• přesvědčení, že bychom měli všechno zvládnout sami,
• obava, že požádat o pomoc znamená selhání,
• srovnávání se s ostatními rodinami,
• nedůvěra v systém nebo špatná předchozí zkušenost,
• postupné zvykání si na stále větší zátěž.

Rodiny přitom většinou neselhávají proto, že by nechtěly hledat řešení. Často jen zůstávají se svými starostmi příliš dlouho samy.

Mnozí rodiče mají také obavu, že pokud požádají o pomoc odborníky nebo například pracovníky OSPOD, budou posuzováni nebo hodnoceni. Někdy mají pocit, že tím přiznávají vlastní selhání. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Vyhledání odborné podpory je projevem odpovědného přístupu k dítěti i celé rodině. Samotná žádost o pomoc nijak nezpochybňuje rodičovskou roli.

Kdy nastává správný okamžik?

Mnoho rodičů čeká až do chvíle, kdy:

• dítě ohrožuje sebe nebo své okolí,
• vztahy v rodině jsou vážně narušené,
• rodič se cítí na hranici psychického nebo fyzického vyčerpání.

Jenže právě tehdy už bývá situace velmi náročná. Odbornou podporu má smysl vyhledat mnohem dříve, a to ve chvíli, kdy:

• začínáte pochybovat, zda postupujete správně,
• stejný problém se stále opakuje,
• máte pocit, že ztrácíte jistotu.

Pokud si pokládáte otázku, jestli už nastal čas požádat o pomoc, často to znamená, že právě teď je vhodná chvíle začít situaci řešit.

Požádat o pomoc je projev zodpovědnosti

Náhradní rodičovství s sebou přináší řadu specifických výzev a často znamená větší zátěž než běžné rodičovství. O to důležitější je vědět, že na všechny situace nemusíte být sami. Vyhledat podporu neznamená prohrát. Znamená to udělat krok, který může pomoci dítěti, rodičům i celé rodině.

Zpracovala redakce eMaminy (zdroj: Rodinná síť/Jiřina Maleňáková)