„Když se snažíte utéct ze stínu vlastní myslí, většinou jen zrychlíte běh. Uvolnění těla a změna vnitřního dialogu umožňují, aby se přirozeně obnovil přístup ke světlu,“ říká hypnoterapeut Libor Činka.

Jak odlišit „běžný smutek“ od deprese?

• Smutek přichází ve vlnách a během dní až týdnů slábne. I uprostřed smutku se mihnou okamžiky zájmu či radosti.

• Deprese trvá déle, přebarví téměř všechny oblasti života a často se přidají poruchy spánku, únava, pocity bezcennosti a zhoršená koncentrace.

„Rozlišit smutek a depresi není o nálepce, ale o volbě strategie. Deprese vyžaduje systematickou práci v bezpečném vztahu a s nástroji, které snižují napětí nervové soustavy,“ doplňuje Libor Činka. „V hypnóze i v běžném rozhovoru platí, že změna začíná, když se mozek cítí v bezpečí,“ dodává.

Proč „rychlé rady“ nefungují?

„Příkazy typu „vzchop se“ zní logicky, ale zvyšují vnitřní tlak. Mozek ve stresu běží na zkratky (katastrofické scénáře, vše nebo nic) a ignoruje nuance. Cesta ven proto nezačíná výkonem, ale regulací napětí, aby mozek vůbec slyšel nové možnosti. Mozek se totiž neučí ve stresu – učí se v uvolnění,“ doplňuje Libor Činka.

Uvolnění jako most: co se děje v těle

Když vědomě uvolníte tělo, aktivujete systémy, které tlumí úzkost a regenerují (parasympatikus). Teprve poté dává smysl pracovat se slovy, vzpomínkami a obrazy.

„Uvolnění není bonbónek na konec – je to přirozený most, po kterém se mozek může bezpečně přesunout z režimu přežívání do režimu učení,“ říká Libor Činka.

Jak vypadá kvalitní psychoterapie v praxi

• Bezpečné prostředí a tempo na míru. Žádné „tlačení na pilu“.

• Práce s tělem, hlasem a přirozeným rytmem dechu – nikoli jeho trénování, ale umožnění přirozeného dýchání, které se samo zklidní.

• Smyslová ostrost a metamyšlení. Všimnout si, jak o sobě mluvím a co tím učím svůj mozek.

• Reframing (přerámování). Změna pohledu, aby příběh nebyl proti mně.

• Nácvik autohypnózy. Vytvoření „vnitřní místnosti klidu“, kam se lze kdykoli vrátit.

„Trvalá změna není heroický výkon jednoho sezení, ale naučená dovednost podobná učení jazyka. Opakování + drobné pokroky = velké posuny,“ říká Libor Činka.

Krátké zklidnění 3–2–1 (na 3 minuty)

• 3 dechy: Vnímejte přirozený pohyb dechu – bez úsilí, jen nechte tělo, ať dýchá.

• 2 body těla: Vnímejte kontakt chodidel se zemí a váhu ramen.

• 1 věta: „Teď dělám to nejlepší, co dnes umím – po krocích.“

Všímejte si, jak i malý návrat k tělesnému vnímání mění kvalitu myšlenek. Můžete si to dopřát několikrát denně.

Cílem není extáze, ale o pár procent nižší napětí, aby mozek zase „uviděl barvy“.

Slova mění chemii: přepište vnitřní dialog

Mozek bere vaše věty jako instrukce. Místo:

• „Nic nedokážu.“ → Změňte na: „Dnes udělám jeden krok, který mi dává smysl.“

• „Musím být v pohodě.“ → „Mohu udělat jednu věc, která mi uleví.“

• „Jsem k ničemu.“ → Změňte na: „Jsem člověk v procesu učení. Všímám si drobných posunů.“

„Práce se slovy není kosmetika. Je to software pro mozek. Mění pozornost, emoce i volby,“ dodává Libor Činka.

Krátký příběh z praxe (anonymizováno)

Klientka „A.“ popisovala celodenní únavu a pocit marnosti. Začali jsme 90 sekundovým uvolněním, teprve potom mapovali denní rytmus a slova, kterými se hodnotí. Po dobu dvou týdnů pracovala s technikou krátkého zklidnění, zkrátila noční „doom-scrolling“ o 30 minut a přidala krátké procházky po obědě. Sama popsala: „Nejsem nadšená, ale už nejsem zaseknutá.“ To je přesně ten typ posunu, na kterém se staví.

Kdy vyhledat okamžitou pomoc

• Přetrvávající beznaděj a zhoršování stavu.

• Myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu.

• Výrazné omezení fungování (práce, péče o sebe).

V takových situacích nečekejte. Obraťte se na krizovou linku ve vaší zemi nebo na pohotovost. Požádat o pomoc je odborný krok, ne selhání.

Co si odnést

• Depresi nelze „přetlačit“ výkonem. Nejdřív uvolnit, pak učit mozek novým vzorcům.

• Kvalitní psychoterapie staví na bezpečí, smyslové ostrosti, práci se slovy a nácviku autohypnózy.
• Každodenní drobnosti (dech, rytmus dne, 1 % posun) mají kumulativní efekt.

„Mozek se mění pomalu a spolehlivě, když mu dáme prostor, trpělivost a laskavost. Deprese bere barvy. Naučit se uvolnit a mluvit k sobě jinak je způsob, jak je postupně vracet,“ uzavírá Libor Činka.

Autor: Wowie