Když dítě o svých starostech nemluví, nemusí to znamenat, že žádné nemá. Právě na obtíže při sdílení obav a problémů upozornilo anonymní šetření mezi žáky základních škol. Do dvou online kvízů zaměřených na rodinné vztahy, komunikaci a zvládání náročných situací se zapojilo celkem 685 dětí.

Šetření probíhalo v květnu a červnu 2026. Kvízy byly dostupné prostřednictvím digitálních informačních panelů ÁMOS vision na 583 základních školách v České republice. Vznikly v rámci osvětové spolupráce s projektem Servis rodiny organizace WOMEN FOR WOMEN. Výsledky zachycují zkušenosti zapojených žáků.

Proč děti doma mlčí o tom, co je trápí

Téměř třetina respondentů uvedla, že když chtějí doma říct něco nepříjemného, raději to neřeknou vůbec. Dalších 27 % se svěří jen někdy. Celkem tak 57 % zapojených dětí nesdílí své starosti doma otevřeně.

S komunikací souvisejí také obavy z reakce rodičů. Pokud se něco nepovede, 40 % dětí se rodičovské reakce bojí. Dalších 20 % si není jistých, jak rodiče zareagují.

„Dospělí si často myslí, že když dítě nic neříká, je všechno v pořádku. Ve skutečnosti ale děti bývají velmi citlivé na atmosféru doma a často si své obavy nechávají pro sebe, aby rodičům nepřidělávaly starosti. To, že mlčí, ještě neznamená, že nic negativního neprožívají,“ říká Kamila Šaffková, rodinná poradkyně projektu Servis rodiny.

Projekt se zaměřuje na podporu komunikace v rodinách a pomoc rodičům i dětem v náročných životních situacích.

Komunikace v rodině: Mají děti prostor vyjádřit svůj názor?

Odpovědi ukázaly také to, že část dětí nemá pocit, že může promlouvat do rodinných rozhodnutí. Čtvrtina respondentů uvedla, že do nich nemluví vůbec, dalších 19 % spíše ne. Celkem tedy 44 % zapojených dětí nevnímá svůj hlas jako součást rodinného rozhodování.

Významné byly i odpovědi týkající se hádek mezi rodiči. Celkem 24 % dětí uvedlo, že jsou do rodičovských konfliktů přímo zapojovány nebo jim musí přihlížet. Dalších 31 % hádky často slyší a vnímá je jako nepříjemné.

Čtvrtina dětí nemá v těžké chvíli za kým jít

Možnost obrátit se na někoho s prosbou o pomoc není pro všechny děti samozřejmostí. Čtvrtina respondentů uvedla, že když je jim těžko, nemají za kým jít. Dalších 16 % si není jistých, komu by se mohly svěřit. Dohromady tak přibližně čtyři z deseti zapojených dětí nemají jasno v tom, kdo by je v náročné situaci podpořil.

„Není potřeba, aby rodiče měli na všechno správnou odpověď. Důležité je, aby dítě vědělo, že může přijít s otázkou, problémem nebo obavou a nezůstane na ně samo. Právě pocit bezpečí a přijetí rozhoduje o tom, jestli se dítě svěří včas, nebo až ve chvíli, kdy je problém mnohem větší,“ vysvětluje Kamila Šaffková.

Školy pomáhají otevírat témata rodinných vztahů

Spolupráce WOMEN FOR WOMEN a ÁMOS vision přináší do škol vzdělávací a preventivní obsah prostřednictvím digitálních informačních panelů. Součástí této spolupráce byly i anonymní kvízy, v nichž děti sdílely své zkušenosti.

„Naším cílem není jen předávat informace, ale otevírat ve školách témata, která dětem pomáhají lépe rozumět sobě i světu kolem sebe. Spolupráce s WOMEN FOR WOMEN nám dává možnost dostat k dětem obsah, který reaguje na jejich skutečné potřeby a současně jim ukazuje, kde mohou hledat pomoc, když si nevědí rady,“ říká Hana Valentová z ÁMOS vision.

Děti potřebují vědět, že na své starosti nejsou samy

Výsledky šetření podle odborníků neukazují na selhání rodin. Připomínají však význam každodenní komunikace a vztahů založených na důvěře. Vedle dětí, které doma cítí podporu a bezpečí, existuje i skupina těch, které si starosti nechávají pro sebe nebo nevědí, na koho se obrátit.

„Děti nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují zažívat pocit, že na své otázky, obavy nebo chyby nejsou samy. Někdy stačí jediný dospělý, který opravdu poslouchá,“ uzavírá Kamila Šaffková.

Více informací o organizaci a jejích projektech najdete na webu WOMEN FOR WOMEN.

Zpracovala redakce eMaminy (zdroj: WOMEN FOR WOMEN a ÁMOS)