O pupečníkové krvi se často mluví v souvislosti s narozením dítěte. Její význam ale může přesahovat období porodu. Obsažené kmenové buňky představují u některých pacientů možnost léčby závažného onemocnění.

Každý z následujících příběhů má jiné okolnosti. Ve dvou případech lékaři použili darovanou pupečníkovou krev při transplantaci. Ve třetím dostala holčička vlastní uchované buňky v rámci postupu, jehož účinnost se stále zkoumá.

Gunnerovi pomohla darovaná krev 

Gunneru Lewisovi-Valemu z britského Shropshiru lékaři v 17 měsících diagnostikovali Hurlerův syndrom, závažnou formu mukopolysacharidózy I. typu. Při tomto vzácném dědičném onemocnění tělo nedokáže správně odbourávat některé složité cukry. Ty se hromadí a poškozují buňky i orgány.

Rodina se dozvěděla, že bez transplantace by chlapci zbýval asi rok až dva života. První transplantace buněk od dárce z Německa však nebyla úspěšná.

Další možností byla pupečníková krev darovaná v roce 2008. Její buňky byly uchovávány přibližně patnáct let v tekutém dusíku. Gunner je dostal v lednu 2024 s cílem umožnit jeho organismu vytvářet chybějící enzym.

Po zákroku musel zůstat šest měsíců v izolaci kvůli riziku infekce během obnovy imunity. Později se mohl vrátit k běžným dětským aktivitám. Se starší sestrou Daisy například chodil do parku a krmil kachny. Pro rodinu znamenal návrat k těmto obyčejným chvílím zásadní změnu.

Alexes: léčba i bez vhodného dárce kostní dřeně

Profesorku sociologie Alexes Harris začala v roce 2015 při cvičení trápit neobvyklá dušnost. Postupně se přidaly únava, závratě a modřiny. Biopsie kostní dřeně v květnu 2016 odhalila myelodysplastický syndrom, závažné nádorové onemocnění krvetvorby.

Matka dvou malých dětí se dozvěděla, že bez léčby má před sebou přibližně 18 až 24 měsíců života. Chemoterapie nejprve navodila remisi, onemocnění se však vrátilo.

Dva potenciálně vhodní dárci kostní dřeně odmítli další vyšetření a vhodný nebyl ani její bratr, dvojče. Lékař proto navrhl transplantaci buněk z pupečníkové krve. Alexes ji podstoupila v září 2016. Přibližně po třech týdnech lékaři transplantaci vyhodnotili jako úspěšnou a prosincová biopsie neprokázala známky nádorového onemocnění.

„Darovaná pupečníková krev od malé holčičky mi zachránila život,“ uvedla Alexes. Znovu se mohla naplno věnovat rodině a vrátit se také k oblíbenému ježdění na kole.

Isabella: Individuální zkušenost s podporou rozvoje řeči

Odlišný je příběh Isabelly Barney. Rodiče jí při narození nechali soukromě uchovat pupečníkovou krev. V 18 měsících jí byla diagnostikována dětská apraxie řeči, porucha plánování a koordinace pohybů potřebných k mluvení. Navzdory rané podpoře používala podle otce přibližně patnáct srozumitelných slov.

Rodina se obrátila na univerzitní program a po vyšetřeních nutných k vyloučení genetického onemocnění a posouzení vhodnosti uchované krve dostala Isabella ve třech letech infuzi vlastních buněk z pupečníkové krve. Nitrožilní podání trvalo přibližně deset až patnáct minut.

V období po infuzi otec popsal rozšíření její slovní zásoby přibližně na šedesát slov. Nová slova si podle něj začala osvojovat spontánně. Holčička zároveň pokračovala v logopedii.

Z tohoto příběhu však nelze určit, jaký podíl na zlepšení měla infuze, logopedická péče, přirozený vývoj dítěte nebo další vlivy. Jde o individuální zkušenost, nikoli o důkaz účinnosti postupu. Ta se stále zkoumá.

Pupečníková krev má různé možnosti využití

Zásadní je přitom rozlišovat mezi zavedenou léčbou některých onemocnění a postupy, u nichž se účinnost teprve ověřuje. Samotné uchování pupečníkové krve nezaručuje její budoucí využití ani úspěch léčby. O možnosti odběru je vhodné se informovat již během těhotenství, protože pupečníkovou krev lze odebrat pouze při narození dítěte.

Zpracovala redakce eMaminy (zdroj: Pepr Consulting)