Jaké je potřeba rozlišení?

Jednou z nejčastějších chyb je předání souboru s příliš nízkým rozlišením. To, co na monitoru vypadá ostře, může být po vytištění rozmazané. V tiskovém průmyslu se rozlišení udává v DPI (dots per inch) – tedy počtu tiskových bodů na palec. Pro velkoformátový tisk platí jako minimální standard 150 DPI. Fotografie a obrázky by měly raději dosahovat alespoň 300 DPI. Záleží ovšem z jaké vzdálenosti se lidé na banner dívají. Pokud je odstup několik metrů, mělo by dostačovat i 150 DPI.

Jestliže pracujete s vektorovou grafikou, například logem nebo ikonami vytvořenými např. v Adobe Illustrator, rozlišení řešit nemusíte. Vektory jsou matematicky definované křivky, které velkoformátová tiskárna reprodukuje v jakékoli velikosti bez ztráty kvality.

Raději tedy:

• pracujte s obrázky v co nejvyšším rozlišení,
• zvětšujte pouze vektorovou grafiku,
• vždy kontrolujte rozlišení v reálné velikosti tiskového výstupu.

RGB místo CMYK

Další častou chybou při přípravě tiskových dat je použití nesprávného barevného modelu. Monitory zobrazují barvy ve světelném modelu RGB (červená, zelená, modrá), zatímco tisk pracuje se čtyřbarevným modelem CMYK (azurová, purpurová, žlutá, černá).

Pokud se soubor převede z RGB do CMYK až při samotném tisku, dojde ke změnám barev. Typické jsou například méně syté odstíny modré nebo zelené či celkově tmavší fotografie.

Jsou zde zkrátka rozdíly mezi tím, co vidíte na monitoru a výsledkem na tiskovině. To je problém zejména u brandových prvků, které vaše firmy využívá v přesně vymezeném odstínu.

Proto je bezpečnější samotnou grafiku už vytvářet v modelu a barvy si průběžně kontrolovat. Díky tomu budou tisková data připravena tak, aby výsledek odpovídal vašim očekáváním.

Zdroj: ChatGPT

Chybějící spadávka a ořezové značky

Velkoformátové materiály se po vytištění často ořezávají, pokud grafika končí přesně na hraně formátu, může i malá odchylka při ořezu způsobit nežádoucí bílé okraje.

Proto se používá takzvaná spadávka – přesah grafiky za finální formát. Obvykle se pohybuje kolem 3–5 mm, u některých velkých formátů může být i širší.

Důležité je také správné umístění textů a log. Ty by měly být vždy odsazeny od okrajů, aby při ořezu nedošlo k jejich poškození.

Správně připravená tisková data by proto měla obsahovat:

• dostatečnou spadávku,
• bezpečné okraje pro texty,
• ořezové značky pro přesné zpracování.

Tím se minimalizuje riziko, že výsledný velkoformátový tisk bude mít nechtěné okraje nebo posunutou grafiku.

Tip: Většina profesionálních grafických programů (Adobe Illustrator, InDesign) umí ořezové značky vygenerovat automaticky při exportu do PDF.

Formáty souborů: PDF je jistota

PDF je jednoznačně nejbezpečnější volba pro předání tiskových dat. Ideálně ve standardu PDF/X – což je verze vytvořená přímo pro tiskový průmysl a zajišťuje, že jsou v souboru správně vložená písma, definované barevné profily a nic co by při velkoformátovém tisku způsobilo problémy.

Alternativou je i uložení jako TIFF. Tento formát velkoformátové tiskárny běžně přijímají a hodí se zejména pro fotografické výstupy ve vysokém rozlišení.

Co naopak do tiskárny rozhodně nepatří, jsou soubory z Wordu, PowerPointu nebo klasický JPEG. Tyto formáty nejsou určené pro tisk – fonty, rozložení ani barvy nemusí odpovídat a výsledek tedy bývá nepředvídatelný.

Před odesláním do tisku vše zkontrolujte

Mnoho problémů vzniká jednoduše proto, že se na podklady před odesláním nikdo nepodívá „očima tiskaře“. Kontrola přitom zabere jen několik minut a může ušetřit čas i náklady na opakovaný tisk.

Před odesláním dat do tiskárny se vyplatí projít krátký kontrolní seznam:

Zdroj: Tvorba v Canvě

Díky tomu je předejdete zbytečným úpravám na poslední chvíli a budete mít jistotu, že výsledný velkoformátový tisk bude odpovídat tomu, co jste navrhli – bez nepříjemných překvapení.

Autor: Copy General, s.r.o.

Zdroje:
phase3mc.com
largeformat.hp.com
largeformat.hp.com