Dítě rozbilo cizí věc – kdo to zaplatí? Možná budete překvapeni
Když cizí věc rozbije dospělý, je jasné, že škodu zaplatí. Jenže co když ji způsobí dítě? Platí rodiče, škola, nebo samotné dítě? Odpověď závisí hlavně na věku a na tom, jestli někdo zanedbal dohled. Pojďme si to projít srozumitelně a na příkladech.
Zdroj: Advokátní kancelář ELEMENTZ LEGAL
Klíčová věková hranice: 13 let
Z pohledu zákona je za běžných okolností hranicí pro povinnost dítěte nahradit škodu třináctý rok. V tomto věku už by si dítě mělo uvědomovat své jednání a jeho následky. Samotný věk ale nestačí – dítě musí být zároveň:
- schopné rozpoznat protiprávnost svého jednání (tedy vědět, že to, co dělá, není správné – například hendikepované děti mohou mít vnímání posunuté bez ohledu na věk),
- způsobilé ovládnout své jednání (tedy nebýt ve stavu, kdy se nemohlo ovládat, třeba v křeči nebo záchvatu),
- a schopné posoudit následky svého jednání.
Škodu způsobilo dítě starší 13 let
Dítě starší 13 let by za běžných okolností mělo za způsobenou škodu odpovídat samo.
Příklad: Patnáctiletá dívka úmyslně vyrazí spolužákovi telefon z ruky a ten se pádem na zem zničí. Jsou-li splněny všechny výše uvedené podmínky, hradí škodu dívka.
Pokud dítě z nějakého důvodu nebylo schopno své jednání ovládnout a posoudit jeho následky, hradí škodu jen tehdy, je-li to spravedlivé vzhledem k jeho majetkovým poměrům.
I u staršího dítěte ale může nastat situace, kdy nad ním někdo zanedbal takzvaný náležitý dohled. Pod ním si představte nejen bezprostřední dohled nad dítětem, ale i opatření k jeho výchově – zejména ze strany rodičů. Pokud k zanedbání dohledu došlo, měl by ten, kdo dohled zanedbal, hradit škodu společně a nerozdílně s dítětem.
Příklad: Čtrnáctiletý chlapec na školním výletě v muzeu rozbije drahý exponát, protože se dozorující učitel zapovídal a nedával na žáky pozor. Škodu pak zpravidla nahradí společně chlapec i škola.
Škodu způsobilo dítě mladší 13 let
V tomto věku za škodu zpravidla odpovídá ten, kdo nad dítětem zanedbal náležitý dohled. Nejčastěji jsou to rodiče, ale může to být i školka, škola, chůva nebo třeba vedoucí kroužku.
Příklad: Rodiče nechají volně přístupnou vzduchovku, desetileté dítě z ní vystřelí a rozbije výlohu obchodu. Za škodu odpovídají rodiče, protože měli nebezpečný předmět zabezpečit, aby k ní nedošlo.
A co když „za to nikdo nemůže“?
Může nastat i situace, kdy po dítěti náhradu žádat nelze, nikdo zároveň nezanedbal dohled, a přesto ke škodě došlo. Ani to ale neznamená, že ji nikdo nezaplatí. Škodu by pak měl nahradit ten, kdo vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu – nejčastěji rodič.
Zkušenost z advokátní kanceláře ELEMENTZ LEGAL
Asi netřeba připomínat, že nebezpečné předměty by měly být zcela mimo dosah dětí. Stejně tak by ale rodiče měli s dětmi mluvit o tom, jakou odpovědnost ponesou, když se něco stane. A pokud už ke škodě dojde a nevíte, jestli je požadavek na náhradu oprávněný, neváhejte se obrátit na advokáta – spory o náhradu škody bývají složité a vyžadují komplexnější posouzení.
