Co je pocit bezpečí a proč je tak důležitý

Bezpečí není jen o tom, že má dítě střechu nad hlavou nebo dostatek jídla. Je to hluboký pocit důvěry, že někdo je tady pro něj – vždy, bezpodmínečně. Tento pocit se utváří od narození díky pevnému vztahu s pečující osobou.

Novorozenec nepotřebuje nic složitého. Potřebuje cítit teplo, slyšet hlas, cítit dotek. Tyto zdánlivě jednoduché podmínky ale vytvářejí základ jeho víry, že svět je bezpečné místo. Pokud je tento základ narušen, ovlivní to jeho další život – schopnost navazovat vztahy, regulovat emoce i cítit důvěru k druhým.

Trauma z opuštění: co se stane, když bezpečí chybí

Když dítě ztratí spojení s osobou, kterou zná od početí, jeho tělo prožívá šok. Nervový systém je zaplaven stresem, který se zapisuje do jeho těla a mysli. Tento otisk se nazývá „trauma z opuštění“. Dítě nerozumí tomu, co se stalo. Neví, proč jeho matka zmizela. Cítí jen prázdnotu a strach.

A i když dítě později získá milující rodinu, jeho první zkušenost nejistoty ho může provázet celý život. Trauma z opuštění není něco, co by se dalo jednoduše „přepsat“. Je to hluboký otisk v těle, který ovlivňuje všechno – od důvěry v druhé lidi po schopnost cítit se milovaný a v bezpečí.

Proč toto trauma nelze podceňovat

Často se setkáváme s argumenty, že „každý zažije nějaký stres“ nebo že „dítě může překonat cokoliv, pokud dostane dost lásky“. To je ale zjednodušený pohled, který ignoruje hluboký dopad raného traumatu.

Stres ze zkoušky ve škole nebo ztráta plyšáka na kroužku je něco, co dítě dokáže zvládnout. Rané trauma je ale mnohem hlubší – ovlivňuje vývoj mozku, nervového systému a schopnost navazovat vztahy. Je to jako trhlina v základech domu – i když na něj postavíte pevnou stavbu, ta trhlina tam zůstane.

Podle Bessela van der Kolka (kniha Tělo sčítá rány) trauma z raného dětství ovlivňuje především části mozku odpovědné za regulaci emocí, jako je amygdala nebo prefrontální kůra. Tento vliv není viditelný, ale projevuje se v chování a emocích dítěte po celý život.

Příběhy dětí

Příběh Elišky (adopce)

Místo láskyplného přijetí zažila Eliška pocit nevítanosti už v mámině břiše. Po narození přišlo to nejbolestivější – odloučení od biologické maminky. Následoval pobyt v kojeneckém ústavu, kde její pláč nikdo neslyšel. „Řev utichl. Odpojuju se. Je to to jediný, co mě teď může zachránit. Necítím. Jen přežívám v nouzovém režimu.“ Měsíce bez blízkosti, kdy kolem ní jen přicházeli a odcházeli cizí lidé, v ní zanechaly hluboký otisk. I v dospělosti trauma z opuštění ovlivňovalo její vztahy – každý konflikt nebo odchod partnera v ní vyvolával paniku a strach. „Každej malej výkyv, kdy všechno není harmonický, může znamenat ztrátu.“ Eliščin příběh ukazuje, jak zásadní je pro dítě pocit bezpečí a přijetí, a jak těžké, ale možné je znovu najít důvěru a cestu k uzdravení.

Příběh Olivie (náhradní mateřství)

Olivia Maurel se narodila náhradní matce. Přestože její biologická rodina pro ni chtěla jen to nejlepší a milovala ji, Olivia otevřeně hovoří o hlubokých zraněních, která jí tato zkušenost způsobila. „Vždycky jsem cítila, že mi něco chybí. Proč jsem byla oddělena od ženy, která mě nosila?“ popisuje Olivia. Odloučení od nosící matky ovlivnilo její schopnost důvěřovat druhým a cítit se propojena s okolím. V dospělosti hovoří o tom, že trauma z odloučení nezmizelo, přestože vyrůstala v milující rodině. Její příběh zdůrazňuje, že rané ztráty mají hluboký a dlouhodobý dopad, který nelze podceňovat.

Co můžeme udělat?

Děti, které zažily trauma z opuštění, potřebují specifickou podporu, aby mohly překonat své prvotní ztráty. Zde je několik kroků, které mohou náhradní rodiče zvážit:

Budujte bezpečí trpělivě a postupně

Dětem, které zažily opuštění, trvá déle, než začnou důvěřovat, že jejich noví rodiče zůstanou. Je normální, že projevují strach z odloučení nebo jiné formy nejistoty. Ujistěte je svými činy, že jste tady pro ně, a to i ve chvílích, kdy zkoušejí vaši trpělivost.

Učte se rozumět traumatu

Trauma z raného věku se může projevovat jinak než běžné emoce. Například podrážděnost, problémy se spánkem, neklid nebo přehnané reakce mohou být známkou hlubší nejistoty. Vzdělávání o vlivu traumatu a konzultace s odborníky mohou rodičům pomoci lépe pochopit potřeby dítěte.

Věnujte čas hlubokému naslouchání

Děti potřebují prostor, kde mohou sdílet své obavy, pocity a otázky. I když na některé otázky nemusíte mít odpověď (např. proč je jejich biologičtí rodiče opustili), vaší trpělivostí a otevřeností ukazujete, že jejich emoce jsou platné.

Podporujte pocit identity

Pro děti je důležité vědět, odkud pocházejí. Pokud je to možné, pomozte jim najít pozitivní pohled na jejich biologické kořeny. Například vytvořte rodinný příběh, který zdůrazní, že jsou milované jak jejich biologickou, tak náhradní rodinou.

Pečujte o sebe

Péče o dítě s traumatem může být emocionálně náročná. Je důležité, aby rodiče nezapomínali na své vlastní potřeby, vyhledali podporu, pokud ji potřebují, a čerpali sílu z komunity nebo odborné pomoci.

Každé dítě si zaslouží zažít přijetí, bezpečí a lásku, která začne již v raném věku a bude jej provázet celým životem.

Zajímá vás téma traumatu? Přečtěte si více článků.

Zdroje:

Bessel van der Kolk: Tělo sčítá rány (The Body Keeps the Score)

Gabor Maté: When the Body Says No

Them Before Us: www.thembeforeus.com

Olivia Maurel: Příběhy o vlivu náhradního mateřství na TikToku: @maurel_olivia

Them Before Us: Rozhovor s Olivií o vlivu náhradního mateřství, dostupné na www.thembeforeus.com

Psychologie dítěte

Zdroj: Rodinná síť