Podle zprávy České školní inspekce řeší šikanu 57 % základních a 63 % středních škol. Nejčastěji jde o verbální útoky, ponižování, pomlouvání a vyčleňování z kolektivu. Terčem přitom nejsou jen žáci, ale také učitelé.

Na problém upozorňuje Mezinárodní den proti násilí, šikaně a kyberšikaně ve školách, který každoročně připadá na první listopadový čtvrtek.

Šikana často začíná nenápadně

Podle zkušeností pedagogů středních škol se šikana nejčastěji objevuje v prvních ročnících. Dospívající přicházejí do nového prostředí, hledají své místo mezi spolužáky a třída si nastavuje pravidla fungování. Právě tehdy se objevují také snahy získat převahu nad ostatními.

„Proto je důležité vztahy v nově vznikajícím kolektivu sledovat od samého začátku – šikana totiž často nezačíná otevřeným útokem, ale nenápadným vyčleňováním, posměšky nebo snahou získat nad někým převahu,“ upozorňuje Miloslav Janeček, ředitel střední odborné školy.

S věkem žáků se šikana častěji přesouvá do méně nápadných forem. Vedle pomlouvání a dlouhodobého vyčleňování jde například o opakované „vtipkování“, kterému se jeho terč sám nesměje.

Tereza Trčková, vedoucí školního poradenského pracoviště, upozorňuje také na propojení školního a online prostředí. Konflikt začínající poznámkou ve třídě pak pokračuje v uzavřených skupinách na sociálních sítích.

Kyberšikana a AI: Útoky pokračují i doma

Podle zkušeností pedagogů není snadné jednoznačně říct, zda je šikany více než dříve. Mění se však její podoba a dosah. Ve školním roce 2023/2024 řešilo podle České školní inspekce kyberšikanu 43 % středních škol, zatímco v předchozím roce to bylo 39 %.

Sociální sítě umožňují rychlé šíření útoků, které nekončí posledním zvoněním. Umělá inteligence navíc přidává možnost vytvářet věrohodně působící falešný obsah.

„Děti dnes dokážou během několika minut vytvořit pomocí umělé inteligence falešnou fotografii nebo video spolužáka a velmi rychle je šířit,“ říká Gabriela Káninská Repková, provozní ředitelka neziskové organizace JA Czech.

K zesměšnění tak už není potřeba skutečný záznam. Falešná fotografie nebo video se během krátké doby dostanou mezi stovky lidí.

Jaké varovné signály sledovat u dítěte

Šikana často zůstává dlouho skrytá. Děti se stydí, obávají se zhoršení situace nebo nevědí, komu se svěřit. Podle průzkumu z roku 2025 situaci nijak neřešilo 37 % obětí, protože nevěděly, co dělat. Šikanu oznámila pouze čtvrtina obětí.

Michaela Škorničková, metodička prevence, upozorňuje, že rodiče by měli zpozornět zejména při těchto změnách:

• výrazná změna nálady nebo spánku,
• izolace od vrstevníků,
• nechuť chodit do školy,
• opakované bolesti hlavy či břicha bez zjevné příčiny.

Učitelé si mohou všimnout náhlého záškoláctví, nevolností před konkrétními hodinami, odcházení ze třídy o přestávkách, zhoršení prospěchu nebo změn při skupinové práci. Spolužáci zase často jako první zaznamenají, že se někdo stahuje z kolektivu, mění svou aktivitu na sociálních sítích nebo se stává terčem posměchu a útoků.

Dítě potřebuje podporu, ne zákaz telefonu

Při odhalení šikany je zásadní spolupráce rodičů se školou. Podle Terezy Trčkové škola nejprve zjišťuje informace od žáka, svědků a pedagogů. Po zmapování situace se obrací na agresora a jeho zákonného zástupce.

Řešení však někdy komplikují rodiče agresora i oběti, když situaci popírají nebo zlehčují. Objevuje se také názor, že dospívající si mají problém vyřešit sami.

U kyberšikany bývá podle Gabriely Káninské Repkové častou chybou okamžitý zákaz telefonu nebo internetu. Dítě pak vnímá reakci jako vlastní potrestání a příště se raději nesvěří.

Rodič by měl dítě vyslechnout, zachovat klid, zajistit důkazy, například snímky obrazovky, a hledat řešení společně se školou nebo policií.

Česká školní inspekce uvádí, že školy přistupují k rizikovému chování stále systematičtěji. Právě při vyhodnocování a řešení kyberšikany ale přetrvávají mezery, a to i na straně rodičů.

Terčem šikany se stávají také učitelé

Ve školním roce 2023/2024 řešilo podle České školní inspekce verbální agresi vůči učitelům 39 % středních škol. Fyzickou agresi zaznamenala čtyři procenta škol.

Útoky zahrnují zesměšňování, ironické poznámky, záměrné narušování výuky i ponižování v online prostředí. Třída přitom někdy vystupuje jako publikum a celou situaci vnímá jako legraci.

Podle Michaely Škorničkové se z nenápadně vypadajících poznámek postupně stává pravidelný tlak, který učiteli výrazně ztěžuje práci. Zejména žáci prvních ročníků zkoušejí hranice. Pokud nejsou jasně nastavené, v podobném chování pokračují.

Zpracovala redakce eMaminy (zdroj: Pearmedia/TZ, Střední odborná škola Jarov)