„Mami, ještě potřebuju…“ Jak zvládnout školní výdaje s větším klidem
„Mami, ještě potřebuju zálohu na lyžák.“ „Na lyžák? Vždyť je září.“ „No jo, ale jedeme příští rok…“ Kdo má doma školáka, asi podobné rozhovory zná. Začátek školního roku totiž není jen o nákupu sešitů, tužek a nových přezůvek.
Zdroj: Open AI
Zaplatíme obědy, družinu, kroužky, čip do jídelny, kartu na dopravu. U starších dětí se přidá vybavení na praxe, pracovní oblečení, učebnice nebo třeba notebook. A sotva máme pocit, že už je všechno zaplacené, přijde další zpráva ze školy. Třeba právě se zálohou na lyžařský kurz, který se koná až příští rok.
A peněženka dostává zabrat.
Nejhorší načasování? Hned po létě
Září přichází navíc po prázdninách, kdy má rodinný rozpočet často za sebou dovolenou, tábory, výlety a všechny ty malé letní radosti, u kterých se stokoruny ztrácejí nějak rychleji než během roku.
A potom během několika týdnů potřebujeme zaplatit několik tisíc navíc.
Já si školu rozpočítávám na celý rok
Mně se mi osvědčil jednoduchý systém. Nesnažím se všechny tyto výdaje zaplatit z jednoho měsíčního rozpočtu, protože to i mě potom stresuje.
Dopředu si přibližně spočítám, kolik budu během roku potřebovat na školu, kroužky, dopravu, vybavení, školní akce nebo třeba lyžák. Nemusím samozřejmě vědět přesnou částku. Něco se během roku změní a něco mě stejně překvapí.
Celkovou částku, kterou budu přibližně za rok potřebovat, vydělím dvanácti a právě tolik si každý měsíc odkládám stranou.
Když potom přijde zpráva: „Prosíme o zaplacení zálohy na lyžařský kurz“, nemusím přemýšlet, kde na ni tento měsíc vezmu. Sáhnu do peněz, které jsem si právě na podobné výdaje připravovala.
A podle mě přesně o tom to je.
Ne o tom, že dokážeme předvídat každý výdaj na korunu. Ale o tom, že víme, že některé věci během roku prostě přijdou, a postupně se na ně připravíme.
Pokud zatím podobný systém nemáte, právě letošní školní rok může být dobrým začátkem.
Zapisujte si, co vás děti v souvislosti se školou a jejich aktivitami během roku skutečně stojí. Nejen nákup v papírnictví. Připočítejte obědy, dopravu, kroužky, čipy, školní fond, výlety, sportovní vybavení, praxe nebo větší školní akce.
Na konci budete mít mnohem reálnější představu o tom, jakou částku potřebujete na další rok.
A pak už je matematika jednoduchá. Pokud například zjistíte, že jsou to za rok 24 000 Kč, znamená to odkládat přibližně 2 000 Kč měsíčně.
Najednou to není jeden velký zářijový zásah do rozpočtu, ale výdaj rozložený do celého roku.
Nemusíme všechno koupit první den
Pomáhá také nepodlehnout pocitu, že první školní den musí být všechno nové a kompletní.
Co zůstalo z loňska? Co opravdu potřebujeme? Co může ještě chvíli počkat? A co dítě chce hlavně proto, že to mají ostatní?
U starších dětí je to navíc dobrá příležitost zapojit je do rozhodování. Ne proto, aby měly pocit, že „na ně nemáme peníze“, ale aby viděly, že i náš rozpočet má své hranice a priority.
Protože náš stres vnímají i děti
Když během září po několikáté slyšíme „Mami, ještě potřebuju…“, někdy nám prostě ujedou nervy.
„Kolik toho ještě budete potřebovat?“
,,Kde na to mám pořád brát?“
„To je zase peněz!“
Jenže děti velmi dobře vnímají, když jsme kvůli penězům ve stresu. A mohou si z toho odnést úplně jinou zprávu, než jsme zamýšleli – třeba pocit, že jejich škola nebo potřeby jsou pro rodinu problém.
Přitom problém často není samotný výdaj. Jen jsme s ním v daný okamžik zahlceni.
A právě proto je plánování hlavně o větším klidu ve chvíli, kdy přijde další „Mami, ještě potřebuju…“ A že těch „Mami, ještě potřebuju…“ během školního roku ještě pár přijde, na to se můžeme spolehnout.
