Co spadá pod domácí násilí

„U domácího násilí existuje mezi oběma aktéry – násilnou a ohroženou osobou – intimní vztah. Odehrává se v prostředí domova, což je místo, kde by se lidé měli cítit bezpečně. Jeho následky jsou pro zdraví a psychiku ohrožených osob devastující,“ říká MUDr. Jana Krzyžánková, praktická lékařka a členka Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, která bude o tématu na kongresu mluvit.

Za domácí násilí se považuje opakované a systematické násilné chování v rodině nebo partnerském vztahu. Ohrožené osoby se setkávají s fyzickými formami, jako je bití, škrcení nebo strkání, se sexuálním zneužíváním či psychickým týráním v podobě ponižování, výhrůžek nebo zastrašování. „Častá je i sociální izolace a s ní spojené zákazy kontaktů s rodinou či přáteli nebo omezování přístupu k penězům – tzv. ekonomické násilí,“ popisuje MUDr. Krzyžánková.

Role praktiků

Aby se předešlo závažnému poškození zdraví nebo traumatu, je potřeba týrání odhalit a řešit včas. Důležitou roli přitom hrají praktici, kteří znají své pacienty i jejich rodinnou historii nejlépe. „Pokud praktik pojme podezření, že pacient může být obětí, měl by s ním vše citlivě probrat a vyhodnotit případné nebezpečí. Není to jednoduché a vyžaduje to specifické znalosti a empatii,“ popisuje předseda SVL ČLS JEP doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.

Praktičtí lékaři mají k dispozici několik příruček a manuálů, které se tímto tématem zabývají, žádný z nich ale zatím přesně neodpovídá potřebám primární péče. Doporučuje se v nich, aby součástí vstupního vyšetření nových pacientů byly screeningové otázky zaměřené na osobní zkušenost s násilím v rodině a v partnerských vztazích. Provádění psychosociálního screeningového dotazníku doporučuje také Evropská unie.

„Psychosociální screening by měl být součástí preventivních prohlídek, minimálně u všech nově registrovaných pacientů. Praktický lékař by měl zjistit, jestli se pacient pohyboval nebo vyrůstal v psychicky zdravém prostředí. Sociální zázemí navíc výrazně ovlivňuje ochotu a schopnost pacientů spolupracovat při léčbě,“ říká MUDr. Krzyžánková. V Česku se podle ní problematika domácího násilí v ordinacích praktiků často opomíjí. „Proto je důležité, aby se v této oblasti praktičtí lékaři pravidelně vzdělávali. Musí vědět, kdy a jak se ptát, jak reagovat a jak pomoci,“ doplňuje.

Mýty o násilí: Nejde o soukromou věc chudých rodin

Ve společnosti panuje o domácím násilí řada mýtů. Jedním z nich je představa, že se jedná o soukromou věc, do které by ostatní neměli zasahovat. Dalším častým mýtem je, že se vyskytuje jenom v sociálně slabých a problémových rodinách nebo že za něj mohou pouze drogy a alkohol.

„Jde o porušení základních lidských práv. Vyžaduje zásah a podporu nejenom ze strany lékařů, ale často i orgánů činných v trestním řízení. Vyskytuje se ve všech socioekonomických vrstvách společnosti. Příčinou násilí sice mohou být drogy a alkohol, nikdy ale nesouvisí pouze s nimi. Násilná osoba chce mít nad svou obětí kontrolu a moc stále, nejenom pod vlivem návykových látek,“ vysvětluje MUDr. Krzyžánková.

Praktik je ideální první kontakt

Ohrožené osoby by se podle  MUDr. Krzyžánkové neměly bát říct si o pomoc a měly by se obrátit na policii nebo na specializované organizace, např. centrum pro ženy ROSA nebo Bílý kruh bezpečí. Pokud se chtějí svěřit někomu, koho znají, ideální je právě praktický lékař.

„S praktikem si pacienti během pravidelných návštěv budují důvěryhodný vztah. Jejich ordinace jsou místem, kde by se lidé měli cítit bezpečně. O případném problému mohou říct i zdravotní sestřičce, s níž jsou také v častém kontaktu,“ uzavírá MUDr. Krzyžánková.

Policie České republiky v tuzemsku v loňském roce evidovala přibližně 1 500 vykázaných případů domácího násilí. Většinu obětí tvořily ženy, mužů bylo z celkového počtu jen asi 10 %. Skutečný počet případů domácího násilí je však podle odborníků mnohem vyšší.

Zdroj: MaVe PR